Byl si jím sice skoro jist, stal se však od svého středečního pokusu dost nedůvěřivým. Dostalo se mu však velmi lichotivého přijetí. Slečna Lucasová ho uviděla seshora z okna kráčet k domu a hned vyběhla, aby ho jako náhodou potkala na pěšině. Sotva se však odvážila doufat, že ji tam čeká tolik náklonnosti a výřečnosti. V tak krátké době, jak jen výřečnost pana Collinse dovolovala, bylo mezi nimi všechno dojednáno k oboustranné spokojenosti. A když vcházeli do domu, naléhavě ji žádal, aby určila den, který jej učiní nejšťastnějším mužem, a třebaže nebylo v této chvíli vhodné, aby jeho žádosti vyhověla, Charloìe neměla v úmyslu si s jeho štěstím zahrávat. Přílišná hloupost, kterou mu příroda dala do vínku, musela zbavit jeho dvoření veškerého kouzla, žádná žena by si tudíž nepřála je protahovat. A Charloìě, která přijala jeho nabídku jedině z pouhé a nezištné touhy po zaopatření, jen vyhovovalo, aby tohoto zaopatření dosáhla co nejdřív. Sir William a lady Lucasová byli rychle požádáni o svolení, a udělili jim je s největší radostí a ochotou. Pan Collins se svým nynějším postavením byl pro jejich dceru nejvhodnější partií, neboť jí mohli dát jen malé věno, a on měl velmi dobrou naději, že v budoucnu získá značný majetek. Lady Lucasová začala hned s větším zájmem, než jaký v ní celá tato záležitost budila předtím, uvažovat, jak dlouho ještě může být pan Bennet živ. Sir Lucas vyjádřil rozhodně názor, že jakmile pan Collins dostane longbournské panství, bude nanejvýš vhodné, aby byl s chotí představen u dvora. Zkrátka a dobře celá rodina při té příležitosti překypovala radostí. Mladší sestry doufaly, že budou uvedeny do společnosti o rok nebo dva dřív, než si dosud myslely; bratři se přestali obávat, že Charloìe zemře jako stará panna. Charloìe sama byla dost klidná. Dosáhla, čeho chtěla, a nyní měla čas se nad tím zamyslet. Její úvahy ji celkem uspokojovaly. Pan Collins nebyl člověk citlivý ani milý, jeho společnost ji nudila a jeho city byly jen zdánlivé. Ale přece jen bude mít manžela. Neměla velké mínění ani o mužích, ani o manželství, ale chtěla být vdaná. Bylo to jediné počestné zaopatření pro vzdělanou mladou ženu s malým jměním. I když nebylo jisté, že bude šťastná, je to přece jen přijatelná záchrana
Sotva se však odvážila doufat, že ji tam čeká tolik náklonnosti a výřečnosti.
151
150
Made with FlippingBook - Online magazine maker