Lady Lucasová nemohla potlačit pocit zadostiučinění, že trumëa paní Bennetovou а s potěšením jí oplácela všechny ty řeči o dobré partii. Přicházela na návštěvu do Longbournu častěji než obvykle a říkala, jak je šťastná, ačkoli kyselé pohledy a zlomyslné poznámky paní Bennetové by každému jinému radost ze štěstí pokazily. Mezi Elizabeth a Charloìou panovalo jisté odcizení, takže o panu Collinsovi spolu nemluvily. Elizabeth byla přesvědčena, že mezi nimi už nikdy nebude bývalá důvěra. Zklamání v Charloìě ji přimělo přilnout víc ke starší sestře, která byla tak upřímná a jemnocitná, že Elizabethinou důvěrou k ní nemohlo nic otřást. Elizabeth však měla den ze dne větší obavy o její štěstí, protože to bylo již týden, co Bingley odjel, a o jeho návratu nebylo dosud nic slyšet. Jane obratem odpověděla Caroline na její dopis a pak počítala dny, kdy by asi tak mohla dostat odpověď. Slíbený děkovný dopis od pana Collinse přišel na adresu jejich otce, napsaný v úterý s tak slavnostní vážností a vděčností, že by to odpovídalo alespoň ročnímu pobytu v jejich rodině. Když si vylil srdce v této věci, přistoupil s mnoha nadšenými výrazy k vylíčení svého štěstí, jehož se mu dostalo opětovanou náklonností jejich rozmilé sousedky slečny Lucasové. Vysvětlil, že jen z touhy těšit se z její společnosti ochotně vyhoví jejich přání uvidět ho zase v Longbournu, kam, jak doufá, bude moci přijet v pondělí za čtrnáct dní – neboť lady Catherine, dodal, tak vřele schválila jeho ženitbu, že si přeje, aby se konala tak rychle, jak to jen bude možné. Jak doufá, bude to pro jeho milou Charloìu nevyvratitelným důvodem určit co nejdřív den, kdy se stane nejšťastnějším mužem na světě. Návrat pana Collinse do Hertfordshiru už přestal být pro paní Bennetovou radostnou událostí. Naopak, byla právě tak ochotná si stěžovat a láteřit jako její manžel. Pročpak má bydlet v Long- bournu, a ne v Lucasově zátiší? Jí se to vůbec nehodí a má s tím jenom nesnáze. Nemá ráda v domě hosty, má tak chatrné zdraví, a zamilovaní bývají ze všech lidí nejprotivnější. Takhle paní Bennetová tiše reptala a ustávala, jen aby naříkala ještě víc nad prodlužující se nepřítomností pana Bingleyho.
Kdykoli mluvila s panem Collinsem tiše…
Ani Jane a Elizabeth nebyly v tom směru klidné. Míjel den po dni a nepřicházely žádné zvěsti, jen v Merytonu krátce kolovala šuš- kanda, že se Bingley za celou zimu do Netherèeldu nevrátí. Tato zpráva velice pobouřila paní Bennetovou, která ji nikdy neopomněla vyvracet jako naprosto ostudnou lež. Dokonce i Elizabeth začala mít obavy – ne snad z Bingleyho nezájmu, ale z toho, že se jeho sestrám podaří udržet ho v Londýně. Ačkoli si nechtěla připustit myšlenku, že Janino štěstí je ohroženo a její nápadník tak hanebně nestálý, nedovedla zabránit, aby se k tomu v duchu stále nevracela. Spojené úsilí jeho necitelných sester a přítele, který na něj měl silný vliv, k tomu půvaby sleč- ny Darcyové a londýnské zábavy mohly, jak se obávala, jeho ná- klonnost oslabit.
159
158
Made with FlippingBook - Online magazine maker