„Ne, to není spravedlivé. Ty si myslíš, že všichni lidé na světě jsou čestní a poctiví, a mrzí tě, když o někom řeknu něco špatného. A když řeknu, že ty jsi dokonalá, tak se tomu bráníš. Neboj se, že bych zašla tak daleko, že bych se přiklonila k tvému přesvědčení a chválila celý svět. Toho se bát nemusíš. Je jen málo lidí, které mám opravdu ráda, a ještě méně těch, kterých si vážím. Čím víc poznávám svět, tím víc jsem s ním nespokojena. Každým dnem se mi potvrzuje, že lidská povaha je nestálá a nelze spoléhat, že to, co se jeví jako záslužné nebo moudré, skutečně takové je. V poslední době jsem se setkala s dvěma takovými příklady. O jednom se nezmíním, druhým je Charloìin sňatek. Je to nepochopitelné! V každém směru nepochopitelné!“ „Takhle se na to nedívej, drahá Lizzy. To by ses jen trápila. Nebereš v úvahu rozdílné předpoklady a temperament. Uvaž, že pan Collins je solidní člověk a že Charloìe má rozvážnou a vyrovnanou povahu. Nezapomeň, že je z početné rodiny. Pokud jde o majetek a zabez- pečení, je to pro ni velmi výhodná partie. Snaž se doufat – v zájmu všech zúčastněných – že k našemu bratranci cítí aspoň trochu úcty a oddanosti.“ „Kvůli tobě jsem ochotna vynasnažit se věřit skoro všemu, ale komu taková víra prospěje? Kdybych byla přesvědčena, že Charloìe k němu cítí nějakou úctu, měla bych ještě horší mínění o jejím rozumu, než mám teď o jejím srdci. Milá Jane, pan Collins je ješitný, nafoukaný, omezený a pošetilý hlupák. Víš dobře, že je takový, právě tak jako to vím já, a musíš vědět právě tak jako já, že dívka, která si ho vezme, nejedná tak, jak by měla. Nesmíš ji hájit, i když je to Charloìe Luca- sová. Nesmíš kvůli jednomu člověku měnit význam pojmů, jako je zásadovost a poctivost, ani se snažit přesvědčit sebe nebo mě, že so- bectví je opatrnost a že nechtít vidět nebezpečí ti zajistí spokojenost.“ „Myslím, že je oba příliš odsuzuješ,“ odpověděla Jane, „a doufám, že se o tom přesvědčíš, až uvidíš, že jsou spolu šťastni. Ale dost o tom. Narážela jsi ještě na něco jiného. Zmínila ses o dvou příkladech. Nemohu ti nerozumět, ale snažně tě prosím, drahá Lizzy, jen ho neodsuzuj a neříkej, že klesl ve tvém úsudku, to by mě moc bolelo.
Nesmíme si hned myslet, že nám bylo ublíženo úmyslně. Nemůžeme očekávat, že se mladý muž živé povahy bude vždycky chovat opatrně a uvážlivě. Často tím nic nemyslí, klame nás jen vlastní domýšlivost. Ženy si často představují, že obdiv znamená něco víc.“ „A muži se snaží, aby to tak vypadalo.“ „Dělají-li to úmyslně, tak je nelze ospravedlnit. Nedomnívám se však, že je na světě tolik úmyslného klamání, jak si někteří lidé představují.“ „Jsem daleka toho obviňovat pana Bingleyho, že by tě chtěl úmyslně klamat,“ řekla Elizabeth, „ale i bez úmyslu ublížit nebo někoho udělat nešťastným může dojít k nedorozumění a může z toho vzniknout trápení. Vinu na tom má lehkomyslnost, nedostatek ohledu k citům druhých lidí a nerozhodnost.“ „A ty mu přisuzuješ tyto vlastnosti?“ „Ano, samozřejmě, všechny. Nehodlám to ale dále rozvádět. Kdybych ti řekla, co si myslím o lidech, kterých si vážíš, budeš se na mě zlobit. Proto mě včas zaraz.“ „Ty si tedy stále myslíš, že je pod vlivem sester?“ „Ano, a ty že v tom podporuje jeho přítel.“ „Tomu nevěřím. Proč by se měly pokoušet ho ovlivnit? Chtějí jen jeho štěstí, a jestli má rád mě, nemůže mu je dát žádná jiná.“ „Hned tvůj první předpoklad je chybný. Kromě jeho štěstí si mohou přát ještě mnoho jiných věcí, mohou si pro něj přát větší majetek a vyšší postavení, mohou si přát, aby se oženil s dívkou, která je hodně bohatá, má vznešené styky a má být na co pyšná.“ „Bezpochyby si přejí, aby si vzal slečnu Darcyovou,“ řekla Jane, „mohou však k tomu mít lepší důvod, než si myslíš. Znají ji mnohem déle než mě, není proto divu, že ji mají radši. Ať si však přejí cokoli, není pravděpodobné, že by se stavěly proti bratrovu přání. Která sestra by si něco takového dovolila, kdyby k tomu neměla závažný důvod? Kdyby si myslely, že mě má rád, nesnažily by se nás odloučit. A kdyby mě měl rád, tak by se jim to ani nepodařilo. Tvůj před- poklad, že ke mně něco cítí, by znamenal, že se všichni zachovali falešně a nesprávně a já bych z toho musela být moc nešťastná.
164
165
Made with FlippingBook - Online magazine maker