a sama poslouchat ostatní. Paní Bennetová jí musela vypovědět všechny své stížnosti a postesknout si na spoustu věcí. Od té doby, co se spolu neviděly, celá její rodina dost vytrpěla. Dvě dcery se už málem mohly vdát, ale nakonec z toho sešlo. „Jane vinu nedávám,“ pokračovala, „ta by byla pana Bingleyho dostala, kdyby mohla. Ale Lizzy! Ach drahá švagrová, když si člověk pomyslí, že nebýt její zatvrzelosti, mohla teď už být paní Collinsovou! Právě tady v tomhle pokoji jí udělal nabídku a ona ho odmítla. Následkem toho bude mít lady Lucasová dceru provdanou dřív než já a slibné vyhlídky na longbournské panství jsou tytam. Lucasovi jsou skutečně prohnaní lidé, milá švagrová. Dělají, co mohou, aby toho co nejvíc urvali. Nerada to o nich říkám, ale je to tak. Jde mi to na nervy a jsem z toho celá špatná, že mi vlastní rodina kazí plány a že mám sousedy, kteří myslí především na sebe. Že jste však přijela právě v tenhle čas, je pro mě ta největší útěcha, a jsem moc ráda, že jste nám pověděla o těch dlouhých rukávech.“ Paní Gardinerová, která se ty hlavní noviny dozvěděla už předtím z Janiných a Elizabethiných dopisů, odpověděla švagrové jen letmo a ze soucitu se svými neteřemi změnila téma hovoru. Když pak s Elizabeth osaměla, rozhovořila se o celé té věci sama. „Zdá se, že to byla pro Jane velmi dobrá partie,“ řekla. „Je mi líto, že z toho sešlo. Ale takové věci se stávají často. Takový mladý muž, jak Bingleyho popisuješ, se snadno na pár týdnů zamiluje do hezké dívky, a když je náhoda odloučí, lehko na ni zapomene. Takových případů je hodně.“ „To je svým způsobem výborná útěcha,“ řekla Elizabeth, „ale pro nás se nehodí. Naše trápení nevzniklo náhodou. Nestává se často, že úsudek přátel přiměje mladého muže, který je zámožný a nezávislý, aby přestal myslet na dívku, do níž byl ještě před několika dny vášnivě zamilován.“ „Ale ten výraz ,vášnivě zamilován‘ je tak otřepaný, tak zavádějící, tak neurčitý, že mi mnoho neříká. Užívá se ho často jak o citech, které vyplynou z půlhodinové známosti, tak o opravdu silné náklonnosti. Prosím tě, jak vášnivá byla láska pana Bingleyho?“
ýPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ
P
o týdnu projevů lásky a šťastných plánů do budoucna přišla sobota a odtrhla pana Collinse od jeho milé Charlotty. Bolest z odloučení mohla být alespoň u něho zmírněna pří- pravami na uvítání nevěsty, neboť měl důvod doufat, že brzy po jeho příštím návratu do Hertfordshiru bude stanoven den, který jej učiní nejšťastnějším mužem na světě. S příbuznými v Longbournu se rozloučil právě tak obřadně jako předtím, popřál svým krásným sestřenkám zdraví a štěstí a přislíbil jejich otci další děkovný dopis. Příští pondělí měla paní Bennetová to potěšení uvítat svého bratra a švagrovou, kteří přijeli jako obvykle do Longbournu na Vánoce. Pan Gardiner byl rozumný muž ušlechtilých způsobů, značně převyšoval svou sestru jak povahou, tak vzděláním. Netherèeldské dámy by těžko uvěřily, že člověk, který se živil obchodem a bydlel nedaleko svých skladů, se umí chovat tak vybraně a být tak dobrým společníkem. Paní Gardinerová, která byla o hodně mladší než paní Bennetová a paní Philipsová, byla příjemná, inteligentní a elegantní dáma a byla velmi oblíbená u všech svých longbournských neteří. S oběma nejstaršími ji pojila obzvláštní náklonnost. Často u ní pobývaly ve městě. První chvíle po svém příjezdu rozdávala paní Gardinerová dárky a vykládala o poslední módě. Když skončila, mohla si oddechnout
168
169
Made with FlippingBook - Online magazine maker