ho použiješ. Jsem přesvědčena, že tvůj otec spoléhá na tvou roz- vážnost a dobré způsoby. Nesmíš ho zklamat.“ „Drahá tetinko, berete to opravdu vážně.“ „Ano, a doufám, že to také vážně přijmeš.“ „Nemusíte se lekat. Dám na sebe pozor a na pana Wickhama také. Nezamiluje se do mě, když tomu dokážu zabránit.“ „Elizabeth, ty zase vtipkuješ.“ „Promiňte. Zkusím to tedy jinak. Teď do pana Wickhama zami- lovaná nejsem, to tedy určitě ne. Ale je to nejpříjemnější muž, jakého jsem poznala, s nikým se nedá srovnat – a kdyby se do mě opravdu zamiloval –, ale myslím, že bude lépe, když to neudělá. Bylo by to velice nerozumné… Ten ohavný pan Darcy! Tatíčkův názor na mě mi dělá velkou čest, a bylo by to ode mne bídáctví, kdybych ho zklamala. Tatíček má však pana Wickhama rád. Zkrátka, drahá tetinko, bylo by mi moc líto, kdyby byl kvůli mně někdo z vás nešťastný. Protože však denně vídáme, že mladým lidem zřídka zabrání nedostatek peněz, aby se zasnoubili, jak vám mohu slíbit, že budu moudřejší než moji bližní, budu-li v pokušení – a jak mám vůbec vědět, že je moudré odolat? Všechno tedy, co vám mohu slíbit, je, že nebudu pospíchat. Nebudu si hned myslet, že jsem pro něj ta jediná. Až budu v jeho společnosti, nebudu si nic přát. Zkrátka udělám, co budu moci.“ „Snad by bylo dobře, kdybys mu naznačila, aby sem tak často nechodil. Aspoň bys neměla matce připomínat , aby ho pozvala.“ „Jako jsem to udělala onehdy,“ řekla Elizabeth s rozpačitým úsměvem. „To je naprostá pravda, bude ode mne moudré, když od toho upustím. Nemyslete si ale, že je tady tak často. Zvali jsme ho tento týden kvůli vám. Znáte maminčin názor, že její hosté potřebují mít stále společnost. Ale máte mé slovo, opravdu se pokusím udělat, co mi připadne nejmoudřejší. A doufám, že jste spokojena.“ Tetička ji ujistila, že je, a Elizabeth jí poděkovala za všechny laskavé rady. Pak se rozešly. Byl to obdivuhodný příklad toho, jak lze i v takovýchto věcech udělit radu, aniž se ten, kdo ji dostal, urazí. Pan Collins se vrátil do Hertfordshiru brzy nato, co Gardinerovi s Jane odjeli. Protože se však ubytoval u Lucasových, nezpůsobil tím
„Přijedeš ke mně na návštěvu?“
ýPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
P
aní Gardinerová varovala Elizabeth upřímně a laskavě při první vhodné příležitosti, kdy byly samy. Řekla jí poctivě svůj názor a pak pokračovala: „Jsi příliš rozumná dívka, Lizzy, aby ses zamilovala jen proto, že v tomto případě s tím nesouhlasím. Proto se nebojím mluvit otevřeně. Opravdu bych chtěla, aby sis dala pozor. Nezapleť se, nesnaž se zaplést do citového pouta, které by bylo při nedostatku jmění velmi nerozumné. Nemám nic, co bych proti němu mohla říci, je to velmi zajímavý mladík, a kdyby měl majetek, jaký by měl mít, řekla bych, že nemůžeš udělat líp. Ale takhle – nesmíš se dát strhnout krásnými sny. Máš dost rozumu, a my všichni od tebe očekáváme, že
174
175
Made with FlippingBook - Online magazine maker