nemyslela vážně, že se tam vypraví, jak však brzy zjistila, Charloìe spoléhala, že přijede, a ona sama se postupně začala na návštěvu těšit a pokládat ji za jistou. Odloučením vzrostlo její přání uvidět Charloìu a zeslábla její nechuť k panu Collinsovi. Bylo to zas něco nového, a protože domov s takovou matkou, jakou měla, a s málo družnými sestrami nebyl právě nejpříjemnější, malá změna byla vítaná už jen proto, že to byla změna. Kromě toho se bude moci cestou krátce zastavit u Jane. Zkrátka a dobře, jak se čas odjezdu blížil, byla by velice litovala každého odkladu. Všechno šlo však hladce a nakonec bylo vše zařízeno podle původního Charloìina návrhu. Elizabeth měla jet se sirem Williamem a jeho druhou dcerou. Plán byl obohacen jedním přenocováním v Londýně, takže pak byl už úplně dokonalý. Trápilo ji jen, že musí opustit otce, kterému bude jistě chybět a který byl z jejího odjezdu tak zarmoucený, že jí řekl, aby mu psala, a napolo slíbil, že jí odepíše. Rozloučení s panem Wickhamem bylo veskrze přátelské. Z jeho strany víc než přátelské. Jeho nynější dvoření mu nedalo zapomenout, že Elizabeth byla první dívka, která rozbouřila jeho city a zasloužila si jeho obdiv, první, která vyslechla jeho příběh a politovala ho, první, o kterou se ucházel. V tom, jak se s ní loučil, přál jí šťastnou cestu a hodně radosti, kterou, jak jí připomněl, může očekávat od lady Catherine de Bourgh, v tom, jak projevil důvěru, že se ve svém názoru na každého budou vždycky shodovat, byla starostlivost a zájem, které ji k němu budou vždycky poutat vzájemnými sympatiemi a budit v ní upřímnou náklonnost. Opouštěla ho s přesvědčením, že pro ni zůstane vzorem milého a příjemného člověka. Její spolucestující jí druhý den jen připomněli, jaký je Wickham příjemný společník. Sir William Lucas a jeho dcera Maria, dobro- srdečná, ale po otci nepříliš chytrá dívka, neřekli nic, co by stálo za slyšení. Elizabeth je poslouchala asi s takovým potěšením jako rachot kol kočáru. Měla sice ráda absurdnost a komické postavy, ale sira Williama znala už příliš dlouho. Nemohl jí povědět nic nového o svém přijetí u dvora nebo povýšení na rytíře. Jeho zdvořilé fráze byly právě tak otřepané jako jeho novinky.
Na schodech stála skupinka malých chlapců a děvčátek…
183
182
Made with FlippingBook - Online magazine maker