z jedné strany ohraničoval plot kolem rosingského parku. Elizabeth se usmála, když si vzpomněla, co všechno o jeho obyvatelích slyšela. Konečně uviděli faru. K silnici se svažovala zahrada, v ní stál dům, zelené kůly a živý plot kolem, to všechno naznačovalo, že jsou u cíle. Pan Collins s Charloìou se objevili ve dveřích, kočár zastavil u vrátek, odkud vedla krátká štěrková cesta k domu. Ve chvilce vystoupili z kočáru a radostně se vzájemně zdravili. Paní Collinsová uvítala přítelkyni s velkou radostí a Elizabeth byla víc a víc spokojena, že přijela, když shledala, jak vřele ji Charloìe přijala. Ihned si povšimla, že manželství bratránkovy způsoby nezměnilo. Jeho obřadná zdvořilost byla právě taková, jaká bývala, a zdržel ji několik minut u vrátek, aby vyslechla a zodpověděla jeho dotazy, jak se daří celé rodině. Zdržel je ještě malou chvilku, aby je upozornil na pěkný vchod do domu, pak byli uvedeni dovnitř. Hned jak se ocitli v saloně, uvítal je s okázalou formálností podruhé ve svém skromném obydlí a přesně po své ženě opakoval všechny nabídky občerstvení. Elizabeth byla připravena, že ho uzří v celé jeho slávě, a když jim ukazoval prostorné místnosti, jejich zařízení a nábytek, nemohla si pomoci, aby si nepomyslela, že se obrací především k ní, jako by si přál, aby si uvědomila, co ztratila tím, že ho odmítla. Ačkoli však všechno vypadalo vkusně a pohodlně, nemohla ho potěšit jediným kajícným povzdechem a spíš hleděla s podivem na přítelkyni, že může vypadat tak spokojeně, má-li takového manžela. Když pan Collins pronesl nějaký nesmysl, takže se za něj Charloìe měla proč stydět, což se určitě nestávalo zřídka, Elizabeth na ni bezděčně pohlédla. Jednou nebo dvakrát spatřila Elizabeth na její tváři slabý ruměnec, obvykle se však Charloìe tvářila, že neslyší. Poseděli dost dlouho, aby mohli obdivovat v pokoji každý kus nábytku, od příborníku až k mříži před krbem, načež vylíčili svou cestu a všechno, co se přihodilo v Londýně. Pak je pan Collins vyzval, aby se prošli po velké a pěkně upravené zahradě, o niž se sám staral. Práce na zahradě byla jednou z jeho nejsolidnějších zálib. Elizabeth obdivovala Charloìino sebeovládání, když vysvětlovala, že pohyb na čerstvém vzduchu je zdravý, a doznala, že ho v zahradničení velice
podporuje. Tady je provedl každou cestičkou, souběžnou i příčnou, sotva jim ponechal chviličku, aby mohli vyslovit svůj obdiv, na který ostatně čekal, ukazoval jim každou vyhlídku s tak podrobným vysvětlováním, že pro ně nemohli krásu vnímat. Dokázal vyjmenovat pole a dovedl říci, kolik je stromů i v nejvzdálenějším hájku. Ale ze všech krás, jimiž se mohla pochlubit jeho zahrada nebo kraj nebo i celé království, nic se nedalo srovnat s Rosingsem, který bylo vidět mezerou mezi stromy lemujícími park hned proti faře. Byla to krásná moderní budova, která se dobře vyjímala na mírném návrší. Ze zahrady je pan Collins chtěl vést kolem svých dvou luk, dámy však měly střevíčky málo vhodné do zbytků jinovatky, a tak se vrátily. Pana Collinse doprovodil jen sir William. Charloìe provedla sestru a přítelkyni po domě a byla zřejmě velice ráda, že má možnost ukázat jim ho bez manželovy asistence. Dům nebyl velký, ale dobře stavěný a pohodlný, všechno tu bylo útulné a solidní, což Elizabeth připsala výhradně Charloìině vkusu. Když se dalo na pana Collinse zapo- menout, bylo to tu opravdu všechno pěkné a pohodlné a Charloìu to tu očividně těšilo. Elizabeth si pomyslela, že se na pana Collinse zřejmě zapomíná často. Už se dozvěděla, že lady Catherine dosud pobývá na venkově. Mluvilo se o tom při večeři. Když přišel pan Collins, obrátil se k Elizabeth a řekl: „Ano, slečno Elizabeth, budete mít čest uvidět lady Catherine de Bourgh příští neděli v kostele a nemusím ani říkat, že jí budete nadšena. Je vlídnost a blahosklonnost sama a nepochybuji, že i vás po bohoslužbě částečně poctí svou pozorností. Téměř neváhám říci, že během vašeho pobytu u nás zahrne do každého pozvání, jímž nás poctí, i vás a mou švagrovou Marii. K mé Charlottě se chová roztomile. Večeříváme v Rosingsu dvakrát týdně a nikdy nedovolí, abychom šli domů pěšky. Pravidelně nás dá odvézt svým kočárem. Měl bych říci jedním ze svých kočárů, protože jich má několik.“ „Lady Catherine je skutečně velmi úctyhodná a rozumná dáma,“ dodala Charloìe, „a je velmi pozorná k sousedům.“
188
189
Made with FlippingBook - Online magazine maker