„Máte pravdu, má drahá, přesně to říkám i já. Patří k těm ženám, na něž člověk musí hledět s tou největší úctou.“ Během večera si povídali hlavně o tom, co je nového v Hertford- shiru, a znovu probírali to, co si už napsali v dopisech. Pak Elizabeth o samotě ve svém pokoji uvažovala o tom, jak dalece je Charloìe spokojená, snažila se pochopit, jak dokáže ovlivnit manžela a jak ho s klidem snáší, a musela uznat, že to všechno dělá velmi dobře. Snažila se také představit si, jak bude její návštěva probíhat, jak se budou v pohodě a klidu spolu zaměstnávat, dokud je pan Collins nepříjemně nevyruší, a jaká bude zábava v Rosingsu. Její obrazotvornost jí to brzy vykreslila v živých barvách. Druhý den kolem poledne se právě chystala na procházku, když náhlý hluk dole rozbouřil celý dům. Chviličku naslouchala, pak uslyšela, jak někdo běží rychle nahoru a hlasitě ji volá. Otevřela dveře a na podestě se srazila s Marií, která rozčilením nemohla popadnout dech a volala: „Elizo! Elizo! Proboha, pospěš si a pojď dolů do jídelny, ať něco uvidíš! Neřeknu ti co. Pospěš si a poběž hned dolů.“ Marně se Elizabeth vyptávala. Maria jí nechtěla prozradit víc, tak seběhly do jídelny, odkud bylo vidět na cestu, a uviděly ten zázrak – u vrátek stál nízký čtyřkolový kočár a v něm seděly dvě dámy. „A to je všechno?“ zvolala Elizabeth. „Čekala jsem přinejmenším, že do zahrady vlezla prasata, a ona je to jen lady Catherine s dcerou!“ „Kdepak, má milá!“ zděsila se Maria jejího omylu. „To není lady Catherine. Ta stará dáma je paní Jenkinsonová, bydlí u nich na zámku. Ta druhá je slečna de Bourgh. Jen se na ni podívej. Je to docela malá osůbka. Koho by napadlo, že může být tak slaboučká a malá.“ „Je to od ní hrozně bezohledné, že nechává stát Charloìu v tom- hle větru venku. Proč nejde dovnitř?“ „Charloìe říká, že jen zřídka vejde do domu. Když slečna de Bourgh vstoupí dovnitř, je to od ní největší projev přízně.“ „No, ta se mi teda zamlouvá,“ řekla Elizabeth, kterou teď něco napadlo. „Vypadá churavá a mrzutá. Bude se k němu dobře hodit. To bude pro něj manželka jaksepatří.“
Pan Collins a Charloîe stáli u vrátek a hovořili s dámami.
191
190
Made with FlippingBook - Online magazine maker