… a hovořili s dámami…
„Dala jste mi úplný poklad.“
Pan Collins a Charloìe stáli u vrátek a hovořili s dámami. Sir William si k Elizabethinu velkému pobavení stoupl mezi dveře a zíral s obdivem na vrchol vznešenosti před sebou a neustále se ukláněl, kdykoli na něj slečna de Bourgh pohlédla. Nakonec si všechno pověděli, dámy jely dál a ostatní se vrátili do domu. Sotva pan Collins uviděl obě dívky, hned jim blahopřál, jaké mají štěstí, a Charloìe jim sdělila, že jsou všichni na zítra pozváni do Rosingsu na oběd.
ýPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ T oto pozvání dovršilo triumf pana Collinse. Možnost ukázat nádheru zámeckého zařízení své patronky žasnoucím hos- tům a zároveň její zdvořilé chování k němu a jeho choti bylo přesně to, co si přál. Že příležitost k tomu dostal tak záhy, byla taková ukázka její blahovůle, že pro to nenacházel dost obdivu. „Doznávám,“ pravil, „že bych nebyl vůbec překvapen, kdyby nás lady Catherine pozvala na neděli na čaj a strávili jsme večer v Rosingsu. Znám její vlídnost, tudíž jsem čekal, že se tak stane. Kdo mohl však předvídat takovouhle pozornost? Koho by napadlo, že tak brzy po vašem příjezdu dostaneme pozvání k obědu?“
193
192
Made with FlippingBook - Online magazine maker