„Tys měla úspěch hned na začátku, Charloìo,“ řekla se zdvořilým sebezapřením paní Bennetová slečně Lucasové. „Tebe vzal pan Bingley k tanci první.“ „No ano – zdá se však, že druhá partnerka se mu líbila víc.“ „Ty myslíš Jane, protože s ní tančil dvakrát? Opravdu to vy- padalo, že se mu velmi líbí. Určitě tomu tak bylo, něco se ke mně doneslo, už ani nevím jak – snad pan Robinson něco v tom smyslu povídal.“ „Asi myslíte to, co jsem vyslechla já. Hovořil s panem Bingleym. Nepověděla jsem vám to? Pan Robinson se ho ptal, jak se mu líbí naše merytonská společnost a jestli si nemyslí, že v sále je hodně hezkých dam a kterou by pokládal za nejhezčí. A pan Bingley na tu druhou otázku okamžitě odpověděl: ,Rozhodně nejstarší slečnu Bennetovou – o tom nelze vůbec pochybovat.‘“ „No ne! Na mou věru, to tedy řekl velmi jasně – to už vypadá, jako by…, ale to se ví, nic z toho nemusí být.“ „ Já jsem rozhodně vyslechla něco užitečnějšího než ty , Elizo,“ prohlásila Charloìe. „Zaslechnout, co říká pan Darcy svému příteli, není takové potěšení, že ne? Chudinka Eliza, prý jen ujde !“ „Prosím tě, Charloìo, nepřipomínej to Lizzy, ať se netrápí jeho nezdvořilostí, vždyť ten Darcy je tak protivný člověk, že by bylo jen neštěstí, kdyby se mu líbila. Paní Longová mi včera svěřila, že vedle ní seděl celou půlhodinu a neotevřel ústa.“ „Víte to jistě, matinko? – Nemýlíte se?“ ozvala se Jane. „Na vlastní oči jsem viděla, že jí pan Darcy něco říká.“ „No ano – protože se ho nakonec zeptala, jak se mu líbí v Nether- èeldu, a on jí musel odpovědět; byl však velmi rozmrzelý, že na něj promluvila.“ „Slečna Bingleyová mi pověděla, že nikdy příliš nemluví, že se rozhovoří, jen když je mezi nejbližšími přáteli. To je pak neobyčejně příjemný,“ řekla Jane. „Nevěřím z toho ani slovu, má zlatá. Kdyby byl tak neobyčejně příjemný, byl by s paní Longovou hovořil. Já si však dovedu představit, jak to bylo. Všichni říkají, že je plný pýchy, a já hádám, že se nějak
ýPITOLA PÁTÁ
K
ousek cesty od Longbournu bydlela rodina, s níž byli Bennetovi v obzvlášť přátelských vztazích. Sir Lucas měl dříve v Merytonu obchod a vydělal slušné jmění. V době svého starostování ve městě si podal žádost ke králi a byl povýšen do rytířského stavu. Na tomto vyznamenání si zakládal snad až příliš. Vzbudilo v něm nechuť k obchodování а k malému městu, kde se konaly trhy, a tak zanechal obchodu, opustil město a odstěhoval se s rodinou do domu asi míli vzdáleného, který nazval Lucasovo zátiší. Tady mohl s potěšením přemýšlet o své vlastní důležitosti a zbaven obchodních starostí projevovat zdvořilou pozornost sousedům. Povýšení do rytířského stavu ze sira Lucase neudělalo povýšeného člověka, byl naopak ke všem ostatním ještě laskavější. Po celý život byl mírný, přátelský a ochotný a představení u dvora z něj navíc udělalo dvorného muže. Lady Lucasová byla žena velmi hodná, ne však dost bystrá na to, aby se s ní paní Bennetová mohla o čemkoli radit. Lucasovi měli několik dětí. Nejstarší z nich, rozumná, inteligentní sedmadvacetiletá dcera, byla Elizabethinou důvěrnou přítelkyní. Samozřejmě že si slečny Lucasovy a slečny Bennetovy musely o plese popovídat. A tak hned druhý den po něm přišly slečny z Lucasova zátiší do Longbournu, aby vyslechly názor svých přítel- kyň a pověděly jim svůj.
26
27
Made with FlippingBook - Online magazine maker