„Ano, ano, za ty čtyři večery mohli poznat, že oba raději hrají karty, než aby se zajímali o obchod. Pokud však jde o povahové rysy, neřekla bych, že odhalili něco podstatného.“ „Nu, já rozhodně přeji z celé duše Jane úspěch, a kdyby si ho vzala hned zítra, pomyslela bych si, že má zrovna tak velkou naději být s ním šťastná, jako kdyby zkoumala jeho povahu po celý rok. Nikdy se neví, bude-li manželství šťastné. Je to věc náhody. I když snoubenci před svatbou poznali povahu jeden druhého sebelíp nebo jsou velmi podobného založení, štěstí v manželství jim to nezajistí. Vždycky se pak mezi nimi objeví tolik rozdílů, že mají důvod se trápit. Proto je lepší vědět o vadách osoby, s níž máš být celý život, co nejmíň.“ „Ty bys mě rozesmála, Charloìo. Víš dobře, že to není správné a že bys tak sama nejednala.“ Elizabeth byla tak zaujata pozorováním projevů náklonnosti pana Bingleyho k Jane, že zdaleka netušila, že je sama předmětem zájmu jeho přítele. Zpočátku pan Darcy sotva uznal, že je jakžtakž hezká, na plese v něm žádný obdiv nevzbudila, a když ji viděl podruhé, pátral jen po jejích vadách. Sotva však sobě a svým přátelům ujasnil, že její tvář postrádá pěkné rysy, už začal zjišťovat, že má inteligentní tvář, které nádherné černé oči dodávají oduševnělý výraz. Po tomto zjištění následovalo další, které ho sklíčilo ještě víc. I když svým kritickým zrakem postihl nejednu vadu v symetrii postavy, byl nucen doznat, že má půvabné linie a je lehkonohá jako srnka. A přestože tvrdil, že se svým chováním by se těžko mohla pohybovat v nejvyšší společnosti, upoutaly ho její nenucenost a humor. Elizabeth o tom neměla nejmenší tušení. Pro ni byl Darcy jen nepříjemný člověk, který ji nepovažoval za dost hezkou, aby si s ní zatančil. Začal si přát poznat ji lépe. Prvním krokem k rozhovoru s ní bylo, že dával pozor na to, co si povídá s ostatními. Povšimla si toho v domě sira Williama Lucase, kde se sešla velká společnost. „Co to pana Darcyho napadlo, že naslouchá mému hovoru s plu- kovníkem Forsterem?“ řekla Charloìě. „To je otázka, na kterou může odpovědět jen sám pan Darcy.“
„Jestli toho nenechá, dám mu najevo, že o tom vím. Je příliš zlomyslný, a jestli nepřestane, začnu si na něm brousit vtip dříve, než dostanu strach z těch jeho nezdvořilých poznámek.“ Když se k nim brzy nato přiblížil, aniž vypadal, že by měl v úmyslu něco říci, slečna Lucasová popíchla přítelkyni, aby se mu o tom zmínila. Elizabeth se na tento popud ihned k panu Darcymu obrátila a zeptala se ho: „Nemyslíte si, pane Darcy, že jsem byla neobyčejně výmluvná, když jsem teď právě přemlouvala plukovníka Forstera, aby uspořádal v Merytonu ples?“ „Mluvila jste s velkým důrazem, ale to dělají všechny dámy, když jde o ples.“
… přes naléhavou žádost mnoha posluchačů…
35
34
Made with FlippingBook - Online magazine maker