Elizabeth měla o sestru opravdový strach a rozhodla se za ní vypravit, i když kočár nebyl k mání. Protože neuměla jezdit na koni, musela jít pěšky. Hned tedy oznámila, že se vydá za Jane. „Jak tě může něco tak hloupého napadnout,“ zvolala matka, „pomysli jen, co je venku bláta. Jakpak budeš vypadat, až se tam objevíš?“ „Jane bude ráda, že mě uvidí – a ostatní mě nezajímá.“ „Chceš mi snad naznačit, abych poslal pro koně, Lizzy?“ zeptal se otec. „Naprosto ne. Ráda se projdu. Vzdálenost nic neznamená, mám- -li jasný cíl. Jsou to jen tři míle, do večera budu doma.“ „Obdivuji tvou laskavost a energii,“ poznamenala Mary, „ale každé citové hnutí by se mělo podřídit rozumu, a podle mého názoru by vynaložená námaha měla odpovídat požadavkům.“ „Doprovodíme tě až do Merytonu,“ nabídly se Catherine a Lydia. Elizabeth jejich návrh přijala a všechny tři mladé dámy se společně vydaly na cestu. „Jestli si pospíšíme, tak možná uvidíme kapitána Cartera, než odjede.“ V Merytonu se rozloučily. Obě nejmladší sestry se vydaly do bytu manželky jednoho důstojníka, Elizabeth pokračovala v cestě sama. Rychlým krokem přecházela jedno pole po druhém, slézala schůdky u ohrad, přeskakovala čile a netrpělivě louže, až ji rozbolely kotníky. S punčochami postříkanými blátem a s tvářemi hořícími od spěšné chůze uviděla nakonec před sebou netherèeldské sídlo. Sluha ji zavedl do ranního salonku, kde byla shromážděna celá společnost kromě Jane a kde její příchod vyvolal velké překvapení. Paní Hurstová a slečna Bingleyová skoro nemohly uvěřit, že tak brzy ráno ušla v tom ošklivém počasí tři míle úplně sama. Elizabeth byla přesvědčena, že jí proto pohrdají. Přijaly ji se vší zdvořilostí, v chování jejich bratra bylo však něco víc než zdvořilost, byla v něm dobrosrdečnost a laskavost. Pan Darcy toho mnoho neřekl a pan Hurst nepromluvil vůbec. První s obdivem hleděl na její tváře zrůžovělé chůzí a přitom zapochyboval, zda ji sestřino onemocnění
Přišel lékárník…
46
47
Made with FlippingBook - Online magazine maker