nebezpečí, nepřála si, aby se dcera rychle uzdravila, protože to by musela odjet z Netherèeldu. Nechtěla tedy ani slyšet o tom, aby odvezla dceru domů, jak si Jane přála. Ani apatykář, který přišel skoro ve stejnou dobu, to nepovažoval za rozumné. Když paní Bennetová s třemi dcerami poseděla chvíli u nemocné, objevila se slečna Bingleyová a pozvala je na snídani. Doprovodily tedy nemocnou do ranního salonku. Bingley jim vyšel vstříc a vyjádřil naději, že paní Bennetová neshledala, že je slečně Bennetové hůře, než očekávala. „Ach, drahý pane, je jí hůř, než jsem si myslela,“ zněla její odpověď, „je jí příliš zle, než abychom ji mohli převézt. Pan Jones říká, že na to nesmíme ani pomyslet. Jsme nuceny zneužít vašeho laskavého pohostinství ještě trochu déle.“ „Převézt ji, na to není ani pomyšlení,“ zvolal Bingley. „Jsem přesvědčen, že moje sestra o tom nebude chtít slyšet.“ „Můžete se spolehnout, madame,“ řekla s chladnou zdvořilostí slečna Bingleyová, „že se slečně Bennetové dostane veškeré možné „Nebýt tak dobrých přátel, jako jste vy, pak opravdu nevím, jak by to s ní dopadlo, neboť je opravdu velmi nemocná a hodně zkouší, ačkoli projevuje největší trpělivost, jak je jejím zvykem. Má tu nejmírnější povahu ze všech lidí na světě. Často říkám svým ostatním dcerám, že se jí nemohou rovnat. Tohle je pěkný pokoj, pane Bingley, máte tu krásnou vyhlídku na štěrkovanou cestu dole. Neznám tady v kraji půvabnější sídlo než Netherèeld. Doufám, že je tak brzy neopustíte, i když jste si je pronajal jen na krátkou dobu.“ péče po celou dobu, kterou u nás stráví.“ Paní Bennetová se rozplývala vděčností. „Všechno, co dělám, dělám ve spěchu,“ odpověděl, „a kdybych se tedy někdy rozhodl opustit Netherèeld, zmizel bych odsud v pěti minutách. Zatím si však myslím, že jsem se tu usadil natrvalo.“ „Právě to bych od vás očekávala,“ řekla Elizabeth. „Vy už mě začínáte chápat, viďte?“ zvolal a obrátil se k ní. „Ano, jistě – naprosto vás chápu.“ „Rád bych to považoval za poklonu, obávám se však, že je spíš politováníhodné, když se člověk nechá tak snadno prokouknout.“
Obě nejmladší dcery ji provázely…
ýPITOLA DEVÁTÁ E lizabeth strávila většinu noci v sestřině pokoji a ráno mohla s potěšením dát služebné na dotazy pana Bingleyho a později obou elegantních dam uklidňující odpověď. Avšak přestože se sestřina nemoc zmírnila, požádala, aby byl do Longbournu poslán list, v němž žádala matku, ať se na Jane přijede podívat a posoudí sama její stav. Okamžitě byl vyslán sluha s dopisem a paní Bennetová ihned žádosti vyhověla a brzy po snídani dorazila do Netherèeldu. Obě nejmladší dcery ji provázely. Kdyby byla paní Bennetová našla Jane těžce nemocnou, byla by bývala velmi zoufalá, ale když se přesvědčila, že Jane není v žádném
56
57
Made with FlippingBook - Online magazine maker