Pýcha a předsudek ("paví edice")

„Musel jste za rok napsal spoustu dopisů! Jistě byly mezi nimi i obchodní. Ty mi připadají hrozně otravné!“ „Pak je tedy dobře, že je musím psát já, a ne vy.“ „Vyřiďte laskavě své sestřičce, že bych ji moc ráda viděla.“ „To už jsem jí na vaše přání jednou napsal.“ „Myslím, že se vám tím perem špatně píše. – Seříznu vám je, když dovolíte. Umím to velice dobře.“ „Děkuji, ale vždycky si svá pera přiřezávám sám.“ „Jak to dokážete, že máte jedno písmeno jako druhé?“ Mlčel. „Vyřiďte své sestřičce, jak mě potěšilo, že se zlepšila ve hře na harfu, a napište jí, že jsem nadšená jejím krásným dekoračním motivem na stolek a že jej považuji za mnohem hezčí než motiv slečny Grantleyové.“ „Dovolíte, abych se zmínil o vašem nadšení až v příštím dopise? V tomto už nemám dost místa, abych je mohl vylíčit.“ „Ale na tom nezáleží, však ji v lednu uvidím. To jí vždycky píšete takové pěkné dopisy, pane Darcy?“ „Jsou obvykle dlouhé, jestli jsou pěkné, nemohu sám posoudit.“ „Podle mne člověk, který dovede snadno napsat dlouhý dopis, nemůže psát špatně.“ „Tenhle kompliment, Caroline, na Darcyho moc nesedí,“ ozval se její bratr, „protože on nepíše s lehkostí. Příliš slova vybírá, viď, můj milý?“ „Můj způsob psaní se od tvého hodně liší.“ „Já vím, Charles píše hrozně nedbale,“ zvolala slečna Bingleyová. „Polovinu slov nedokončí a ostatní rozmaže nebo pokaňká.“ „Myšlenky se mi hrnou tak rychle za sebou, že je nestačím zachytit na papír – takže se mi stává, že ten, komu píšu, z nich nic nepochopí.“ „Vaše pokora tak odzbrojuje, že je těžko vás pro to kárat,“ řekla Elizabeth. „Zdánlivá pokora nejvíc klame,“ řekl Darcy. „Zakrývá často jen lhostejný názor a někdy i vychloubačnost.“

„Píšete neobyčejně rychle.“

65

64

Made with FlippingBook - Online magazine maker