„To ode mne nebude žádná oběť,“ řekla Elizabeth, „a pan Darcy může dokončit svůj dopis.“ Pan Darcy poslechl její rady a dopsal dopis. Když byl hotov, požádal slečnu Bingleyovou a Elizabeth, aby něco společnosti zahrály. Slečna Bingleyová šla přeochotně ke klavíru. Po zdvořilé žádosti, aby jako první zahrála Elizabeth – která však stejně zdvořile, ale zcela rozhodně odmítla –, usedla k pianu. Paní Hurstová zpívala se sestrou, a zatímco byly obě takto zaměstnány, nemohla si Elizabeth, prohlížející si sešity s notami, které ležely na klavíru, nepovšimnout, jak často se na ni upírají oči pana Darcyho. Nedokázala si představit, že by jí tak důležitý muž mohl věnovat svůj obdiv. Že by se však na ni díval, protože mu je nesympatická, bylo ještě nepravděpodobnější. Nakonec dospěla jen k tomu, že přitahuje jeho pozornost proto, že oproti ostatním je na jejím chování něco nepatřičného, něco, co neodpovídá jeho představám o tom, co je správné. Tato domněnka ji nemrzela. Nebyl jí tak milý, aby jí záleželo na tom, zda schvaluje její názor, nebo ne. Slečna Bingleyová zazpívala několik italských písní a po nich spustila veselý skotský popěvek. Hned nato přistoupil pan Darcy k Elizabeth a zeptal se jí: „Nemáte chuť chopit se této příležitosti a zatančit si skočnou?“ Usmála se, ale neodpověděla. Trochu překvapen jejím mlčením opakoval otázku znovu. „Ale já vás slyšela,“ odpověděla, „nemohla jsem se však hned rozhodnout, co vám odpovědět. Vím, že jste ode mne chtěl slyšet ,ano‘, což by vám poskytlo potěšení pohrdnout mým vkusem, mně však vždycky dělá radost takovéhle úmysly překazit a připravit dotyčnou osobu o možnost ukázat mi své pohrdání. Proto jsem se rozhodla vám odpovědět, že naprosto nemám chuť tančit skočnou – a teď mnou pohrdejte, jestli si troufáte.“ „To si tedy netroufám.“ Elizabeth, která spíš čekala, že se s ním bude muset přít, jeho dvorná odpověď překvapila. V jejím chování však bylo něco tak
„Ne, ne, zůstaňte, kde jste…“
milého a šelmovského, že se málokdo mohl urazit, když se s ním bavila, a Darcyho ještě žádná žena neokouzlila natolik jako ona. Opravdu si pomyslel, že nebýt nízkého společenského postavení jejího příbuzenstva, byl by v nebezpečí se s ní oženit. Slečna Bingleyová toho viděla nebo měla za to, že toho viděla dost, aby to vzbudilo její žárlivost, a tak její velikou starost o uzdravení drahé přítelkyně Jane podpořilo přání zbavit se Elizabeth. Často se pokoušela vyvolat v Darcym antipatii k svému hostu tím, že mluvila o jejich předpokládaném sňatku a líčila, jak v takovém spojení bude šťasten.
69
68
Made with FlippingBook - Online magazine maker