„Doufám,“ spustila, když se druhý den spolu procházeli v zahradě mezi okrasnými keři, „že až dojde k té velké události, naznačíte své paní tchyni, že udělá dobře, když bude držet jazyk za zuby. Jestli se vám toto podaří, hleďte dosáhnout toho, aby mladší děvčata neběhala za důstojníky… A smím-li se zmínit o jisté delikátní věci, snažte se svou dámu přimět, aby zmírnila svá slova hraničící s ješitností a imper- tinencí, jichž není prosta.“ „Navrhujete ještě něco, co by prospělo mému domácímu štěstí?“ „Samozřejmě. Pověste si podobizny strýčka a tety Philipsových do galerie v Pemberley. Umístěte je hned vedle portrétu svého pra- strýce soudce. Oba přece pracují ve stejném oboru, jen má každý jinou funkci. Nedávejte však portrétovat svou milovanou, poněvadž žádný malíř by nedokázal zachytit tak krásné oči.“ „Opravdu by nebylo snadné vystihnout jejich výraz, zachytit však jejich barvu a tvar, a ty dlouhé jemné řasy, by možné bylo.“ V tu chvíli se setkali s paní Hurstovou a samotnou Elizabeth, jež spolu přišly jinou pěšinou. „Nevěděla jsem, že se také chystáte na procházku,“ řekla slečna Bingleyová poněkud rozpačitě z obavy, že je zaslechly. „To od vás nebylo hezké, že jste tak utekli,“ odpověděla paní Hurstová. Načež se zavěsila z druhé strany do pana Darcyho a nechala Elizabeth, ať jde sama, po cestě totiž mohli jít jen tři. Pan Darcy si všiml jejich hrubé nezdvořilosti a okamžitě navrhl: „Pojďme raději alejí, tady to pro nás všechny není dost široké.“ „Ne, ne, zůstaňte, kde jste,“ řekla vesele Elizabeth, která neměla nejmenší chuť zůstat s nimi, „takhle tvoříte pěknou skupinku, je na vás hezká podívaná. Čtvrtý by ji jen pokazil, kdyby se k vám přidal. Na shledanou.“ A odběhla. Procházela se a těšila, že bude za den za dva zase doma. Jane se už natolik zotavila, že měla v úmyslu opustit ten večer na pár hodin svůj pokoj.
„… takhle tvoříte pěknou skupinku…“
70
71
Made with FlippingBook - Online magazine maker