aby jí snad neuškodila změna teploty a na jeho přání si musela přesednout na druhou stranu krbu, aby byla dál od dveří. Pak se posadil vedle ní a na ostatní už skoro nepromluvil. Elizabeth, vyšívající v protějším koutě salonu, to vše pozorovala s velkým potěšením. Po čaji připomněl pan Hurst švagrové karty – ale bylo to marné. Doslechla se nějak, že pan Darcy si na karty nepotrpí, a tak byla i přímá žádost pana Hursta zamítnuta. Odpověděla mu, že se nikomu hrát nechce, a zdálo se, že jí celá společnost svým mlčením dává za pravdu. Pan Hurst tedy neměl co dělat a natáhl se na jednu pohovku a klímal. Darcy se chopil nějaké knihy; slečna Bingleyová také. Paní Hurstová, která si především pohrávala se svými náramky a prsteny, se občas připojila k bratrovu hovoru se slečnou Bennetovou. Pozornost slečny Bingleyové byla právě tak zaujata pozorováním četby pana Darcyho jako četbou vlastní. Neustále se ho na něco ptala nebo se mu dívala do knihy. Nedokázala ho však přimět k nějakému rozhovoru. Stručně zodpověděl její otázku a četl dál. Zcela vyčerpána snahou zabrat se do knihy, kterou si vybrala jen proto, že to byl druhý díl knihy jeho, nakonec pořádně zívla a pravila: „Jak je příjemné trávit takto večer. Koneckonců nic na světě neskýtá takové potěšení jako čtení! Všechno ostatní omrzí člověka dřív než kniha. Byla bych nešťast- ná, kdybych neměla bohatou knihovnu, až budu mít svůj vlastní dům.“ Nikdo nezareagoval. Znovu tedy zívla, odhodila knihu a pátrala očima po místnosti v naději, že natrefí na něco zábavného; tu zaslechla, že její bratr říká cosi o plese, obrátila se prudce k němu a řekla: „Mimochodem, Charlesi, chceš vážně uspořádat v Netherèeldu ten ples? Radila bych ti, aby ses zeptal na názor přítomné společnosti, než se pro to rozhodneš. Moc bych se podivila, kdyby mezi námi nebyl někdo, pro koho by byl ples spíš trestem než potěšením.“ „Jestli myslíš Darcyho,“ zvolal její bratr, „ten si může jít lehnout, ještě než zábava začne, když bude chtít, ale jinak je to už hotová věc: hned jak Nichollsová navaří bílou bešamelovou omáčku, rozešlu pozvánky.“ „Měla bych plesy mnohem radši, kdyby probíhaly jinak, ale obvykle bývá v tak velké společnosti nesmírná nuda. Bylo by
Neustále přikládal do krbu…
ýPITOLA JEDENÁCTÁ
K
dyž dámy po večeři odešly z jídelny, Elizabeth běžela za sestrou. Přesvědčila se, že je jaksepatří ustrojená, aby jí nebylo zima, a zavedla ji do salonu, kde ji obě její přítelkyně uvítaly s velkou radostí. Byly po celou tu hodinu, než přišli pánové, tak milé a příjemné, jak je Elizabeth ještě nikdy neviděla. Vyznaly se obdivuhodně v umění společenského hovoru. Dovedly dokonale popsat jakýkoli druh zábavy, vyprávět s humorem anekdoty a ducha- plně se posmívat svým známým. Jakmile ovšem přišli pánové, Jane přestala být středem jejich zájmu. Slečna Bingleyová hned upřela oči na Darcyho, a ještě než udělal pár kroků směrem k nim, začala na něj mluvit. On se okamžitě obrátil k slečně Bennetové a zdvořile jí blahopřál k uzdravení. Rovněž pan Hurst se jí uklonil a řekl, že je „velmi rád“. S vřelou radostí, vyjádřenou mnoha slovy, ji však pozdravil pan Bingley, který byl celý šťastný a plný pozornosti. První půlhodinu neustále přikládal do krbu,
72
73
Made with FlippingBook - Online magazine maker