ýPITOLA TŘINÁCTÁ D ruhý den ráno u snídaně řekl pan Bennet své choti: „Doufám, má drahá, že jste v kuchyni nařídila, aby byl dnes dobrý oběd, protože mám důvod očekávat, že budeme mít v poledne hosta.“ „Co tím myslíš, drahý manželi? Nevím, že by měl někdo přijít. Jsem si tím jistá, ledaže by sem zaskočila Charloìe Lucasová – a pro tu , jak doufám, jsou mé obědy dost dobré. Nemyslím si, že by takové doma často měla.“ „Osoba, o níž mluvím, je muž a je to cizí člověk.“ Paní Bennetové zasvítily oči. „Muž a cizí člověk! To je jistě pan Bingley. A tys o tom neřekla ani slůvko, Jane – ty jsi mi ale taj- nůstkářka! Pana Bingleyho jistě moc ráda uvidím. – Ale proboha! To je smůla, dnes neseženeme nikde rybu. Lydie, zlatíčko, zazvoň. Musím okamžitě mluvit s Hillovou.“ „Ale nejde o pana Bingleyho,“ ozval se její manžel. „Jde o člověka, kterého jsem v celém svém životě neviděl.“ Jeho slova vzbudila všeobecný úžas a dostalo se mu toho potěšení, že ho manželka a pět dcer všechny najednou zahrnuly dychtivými otázkami. Chvilku se bavil jejich zvědavostí a pak jim podal toto vysvětlení: „Dostal jsem asi před měsícem tenhle dopis a asi před čtrnácti dny jsem na něj odepsal. Považoval jsem to za dost ožehavou záležitost
„A tys o tom neřekla ani slůvko, Jane – ty jsi mi ale tajnůstkářka!“
vyžadující brzkou odpověď. Je od pana Collinse, bratránka, který vás po mé smrti může všechny vyhnat z tohoto domu, kdy bude chtít.“ „Ach drahý manželi,“ zvolala paní Bennetová, „rve mi to srdce, když to slyším. Prosím vás, nemluvte o tom ohavném člověku. Je to nejkrutější věc na světě, že váš statek nedostanou vaše vlastní děti. Já na vašem místě bych s tím rozhodně dávno něco udělala.“
81
80
Made with FlippingBook - Online magazine maker