„To je jistě všechno velmi správné a velice ohleduplné,“ řekla paní Bennetová, „a nejspíš to bude opravdu vlídná paní. Škoda že vznešené dámy obvykle takové nebývají. Má zámek někde poblíž vás, pane?“ „Zahradu, v níž stojí mé skromné obydlí, dělí jen úzká cesta od rosingského parku, kde má lady Catherine své sídlo.“ „Mám dojem, že jste říkal, že je vdova, pane? Má nějaké děti?“ „Má jedinou dceru, která zdědí Rosings a velmi značný ma- jetek.“ „Pak je na tom lépe než mnoho děvčat!“ zvolala paní Bennetová a potřásala hlavou. „A jak vypadá ta mladá dáma? Je hezká?“ „Je to opravdu velice okouzlující mladá dáma. Lady Catherine sama říká, že slečna de Bourgh překoná pravou krásou nejhezčí dívky, protože její rysy svědčí o vznešeném původu. Bohužel má chatrné zdraví, což jí brání v dosažení takové úrovně znalostí, jaké by jinak jistě byla dosáhla, jak mě ujistila dáma, která dohlíží na její vzdělání a dosud žije u nich na zámku. Slečna de Bourgh je velice přívětivá a často ráčí jet kolem mého skromného obydlí ve svém kočárku taženém poníky.“ „Byla už představena u dvora? Nevzpomínám si, že bych viděla její jméno mezi dvorními dámami.“ „Její špatný zdravotní stav jí bohužel brání žít v Londýně a je příčinou, jak jsem sám jednoho dne řekl lady Catherine, že je krá- lovský dvůr připraven o svou nejskvostnější ozdobu. Lady Catherine toto přirovnání potěšilo. Dovedete si představit, jak rád ji zahrnuji takovými drobnými jemnými poklonami, které dámy s potěšením přijímají. Víc než jednou jsem před lady Catherine prohodil, že její dceruška je rozená vévodkyně a že i ten nejvyšší šlechtický titul by nedodal vznešenost jí, ale naopak ona by mu vtiskla pravou zář. Takovéto drobné lichotky lady Catherine velmi těší, a já se cítím zvlášť povinován jí tento druh pozornosti věnovat.“ „Posoudil jste věci velmi dobře,“ pravil pan Bennet, „a je pro vás štěstí, že máte takové nadání k taktním lichotkám. Smím se vás
ýPITOLA ČTRNÁCTÁ P ři večeři pan Bennet skoro vůbec nepromluvil, když však služebné odešly, pomyslel si, že je načase, aby s hostem trochu pohovořil. Zavedl tedy řeč na téma, v němž, jak předpokládal, se pan Collins blýskne. Poznamenal, že panu Collinsovi štěstí zřejmě přálo, když získal takovou patronku, neboť lady Catherine de Bourg zřejmě splní každou jeho žádost a dovede se postarat o jeho pohodlí, což je velmi pozoruhodné. Pan Bennet nemohl vybrat lepší námět hovoru. Pan Collins vychválil svou patronku do nebes. Jeho slova byla ještě nabubřelejší než obvykle. S nanejvýš důležitou tváří prohlásil, že se nikdy v životě nesetkal s tak laskavým chováním u vznešené osoby, jaké poznal u lady Catherine. Milostivě schválila obě kázání, která měl čest před ní pronést. Také ho už dvakrát pozvala na večeři do zámku a ještě minulou sobotu pro něj poslala, aby večer dělal čtvrtého v karetní hře. Je mu známo, že mnoho lidí považuje lady Catherine za pyšnou, on se však u ní vždycky setkal jen s vlídností. Pokaždé s ním mluvila tak jako s kterýmkoli jiným džentlmenem, neměla nejmenší námitky proti tomu, aby navštěvoval sousední rodiny nebo aby občas na týden nebo na dva odjel ke svým příbuzným. Dokonce mu blahosklonně radila, aby se co nejdřív oženil, za předpokladu, že si vybere rozumně. Považte, že ho jednou navštívila na jeho skromné faře a schválila všechny změny, které v ní provedl, a ráčila navrhnout něco sama – nějaké police ve skříni na půdě.
86
87
Made with FlippingBook - Online magazine maker