páry koní, všechno si to prohlédl a byl tak nadšen, že se s panem Morrisem okamžitě dohodl. Nastěhuje se někdy před svatým Michalem, část služebnictva sem však dorazí už koncem příštího týdne.“ „Jak se jmenuje?“ „Bingley.“ „Je ženatý, nebo svobodný?“ „Jistěže je svobodný, můj milý! Svobodný člověk s velkým jměním, má čtyři nebo pět tisíc ročně. To by bylo něco pro naše děvčata!“ „Pročpak? Co s tím mají co dělat?“ „Ale drahý choti, jak můžete být tak nechápavý?“ odpověděla paní Bennetová. „Musí vás přece napadnout, že bych ráda, aby si jednu z nich vzal.“ „Má snad v úmyslu se tady oženit?“ „V úmyslu! Co je to za hloupou řeč? Je však docela dobře možné, že by se do jedné mohl zamilovat, a tak byste měl u něj hned, jak přijede, vykonat návštěvu.“
„To se mi příliš nezdá. Navštivte ho s děvčaty sama, nebo je tam pošlete bez doprovodu, což bude asi nejlepší, jelikož jste zrovna tak hezká jako dcery a panu Bingleymu byste se možná zalíbila právě vy.“ „Lichotíte mi, můj milý. Kdysi jsem snad krasavice bývala, ale teď už si to o sobě dávno nemyslím. Když má žena pět dospělých dcer, přejdou ji myšlenky na vlastní krásu.“ „V takovém případě asi té krásy moc neměla.“ „Můj milý, nedá se nic dělat, musíte u pana Bingleyho vykonat návštěvu, jakmile sem přijede.“ „Ujišťuji vás, že se mi do toho vůbec nechce.“ „Ale musíte přece myslet na dcery, milý manželi. Jen si představte, jaká by to pro jednu z nich byla partie. Už jen proto jsou sir William a lady Lucasová rozhodnuti k němu zajít, i když, jak víte, nové lidi nenavštěvují. Samozřejmě že ho musíte navštívit, jak jinak bychom tam pak mohly jít my ?“ „Nedělejte s tím takové ciráty. Řekl bych, že vás pan Bingley velmi rád uvidí. Pošlu mu po vás krátký dopis, v němž ho ujistím, že mu s radostí dávám souhlas, aby si vybral, kterou chce, ačkoli já bych se přimlouval za svou milou Lizzy.“ „Nic takového laskavě nedělejte. Lizzy není o nic lepší než ostatní; a říkám vám, že není ani zpola tak krásná jako Jane a ani zpola tak veselá jako Lydia. Vy však vždycky dáváte přednost jí.“ „Ani na jedné není nic zvláštního,“ odpověděl pan Bennet. „Jsou pošetilé a nevzdělané jako všechna ostatní děvčata. Lizzy je však bystřejší než její sestry.“ „Jak můžete tak nepěkně mluvit o vlastních dětech? Vám dělá potěšení mě trápit. Nemáte ohled na mé ubohé nervy.“ „Mýlíte se, má drahá. Vážím si vašich nervů. Jsou to moji staří známí. Vždyť mi je ohleduplně připomínáte přinejmenším posled- ních dvacet let.“ „Ach, vy nevíte, jak já trpím.“ „Doufám, že to překonáte a dožijete se toho, jak se v našem kraji začnou objevovat mladí muži se čtyřtisícovými důchody.“
„Přijel prý v pondělí v kočáře se dvěma páry koní, všechno si to prohlédl…“
6
7
Made with FlippingBook - Online magazine maker