Když pak sestřenky spatřil na vlastní oči, jeho úmysly se ne- změnily. Krásná tvář slečny Jane Bennetové ho utvrdila v jeho záměru, který nadto odpovídal jeho přísným zásadám o přednosti prvorozených. A tak se první večer rozhodl pro ni. Ráno však přineslo změnu. Neboť ve čtvrthodinovém rozhovoru s paní Bennetovou před snídaní, kdy začal o své faře a stočil pak hovor na to, že doufá v Longbournu najít paní, mu dáma s vlídnými úsměvy a povšechným povzbuzením poradila, aby na Jane nemyslel. Pokud však jde o její mladší sestry, za ně nemůže říct nic – neví však o žádné známosti –, ale její nejstarší dcera – musí se mu o tom zmínit, cítí, že je její povinností mu to naznačit – se pravděpodobně velmi brzy zasnoubí. Panu Collinsovi tedy stačilo vyměnit Jane za Elizabeth – což se stalo velmi rychle –, zatímco paní Bennetová kula železo, dokud je žhavé. Elizabeth byla věkem a krásou hned po Jane, nastoupila tedy na její místo. Paní Bennetová s radostí přivítala jeho záměr a doufala, že její dvě dcery se brzy vdají. A pan Collins, kterému předešlý den nemohla přijít na jméno, u ní stoupl v ceně. Na Lydiin úmysl vydat se do Merytonu se nezapomnělo. Všechny sestry kromě Mary chtěly jít s ní a pan Collins je měl doprovodit na žádost pana Benneta. Ten si totiž velice přál se ho zbavit a mít svou knihovnu jen pro sebe, neboť po snídani tam za ním bratránek přišel, chopil se jednoho z nejtlustších svazků a naoko se do něj zabral, ve skutečnosti však skoro bez přestání vykládal panu Bennetovi o svém domě a zahradě v Hunsfordu. Ty řeči šly tedy panu Bennetovi hrozně na nervy. V knihovně míval vždycky klid a byl tu v pohodě, a ačkoli byl připraven, jak jednou řekl Elizabeth, setkat se v každé jiné místnosti s pošetilostí a marnivostí, tady byl zvyklý mít od nich pokoj. Se vší zdvořilostí tedy pohotově vybídl pana Collinse, aby šel se sestřenkami na procházku. Pan Collins, který byl lepší chodec než čtenář, s neobyčejnou radostí zaklapl tlustou knihu a šel. Cesta jim uběhla za nabubřelých nicotných řečí z jeho strany a zdvořilého přitakávání jeho sestřenek. V Merytonu však na něj mladší sestry zapomněly. Okamžitě se začaly rozhlížet po ulici na všechny
ýPITOLA PATNÁCTÁ
P
an Collins rozumu mnoho nepobral, příroda byla k němu v tomto směru skoupá a tohoto nedostatku ho příliš nezbavilo ani vzdělání, ani společenské styky. Většinu života strávil se svým negramotným a nevzdělaným otcem, pak se přihlásil na univerzitu, ale skládal jen potřebné zkoušky a nenavázal tam žádná užitečná přátelství. Otec ho vychoval k naprosté poslušnosti, takže jeho způsoby byly původně velmi pokorné. Teď pokoru však značně oslabovala duchaprázdná nafoukanost člověka žijícího dlouho v ústraní a pocity vyplývající z náhlého a nečekaného blahobytu. Šťastnou náhodou byl doporučen lady Catherine de Bourgh, když se uprázdnila fara v Hunsfordu. Úcta k jejímu urozenému rodu а k ní samé jakožto vznešené patronce se v něm mísila s výtečným míněním o sobě, o svém vlivu duchovního a o důstojnosti postavení faráře, a činila z něj tak člověka pyšného i podlézavého, domýšlivého i pod- dajného zároveň. Když teď měl pěkný dům a velmi dostatečný příjem, rozhodl se, že se ožení. Snažil se smířit s longbournskou rodinou především proto, že zamýšlel vybrat si za manželku jednu z dcer, pokud zjistí, že jsou tak krásné a milé, jak se o nich říkalo. Takhle chtěl dívky odškodnit za to, že panství jejich otce zdědí on, takhle jim to chtěl vynahradit. Považoval to za výborný plán, vhodný a adekvátní, nadmíru šlechetný a ze své strany nezištný.
92
93
Made with FlippingBook - Online magazine maker