ranním salonku v Rosingsu. Toto prohlášení paní Philipsovou příliš nepotěšilo, ale pak z líčení pana Collinse pochopila, že Rosings je zámek patřící lady Catherine, a vyslechla popis aspoň jednoho ze zámeckých salonů – kde jen krbová římsa stála osm set liber – a pochopila, jaká je to poklona. Nebylo by se jí už dotklo ani srovnání s pokojem hospodyně. Spokojeně se zabral do vylíčení vznešenosti lady Catherine a nádhery jejího panského sídla. Jen chvilkami přitom odbočil, aby si pochválil vlastní skromné obydlí a zmínil se o úpravách, jaké v něm podniká. Neskončil, dokud nepřišli pánové. V paní Philipsové našel velmi pozornou posluchačku, jejíž názor na jeho významné postavení vzrůstal a která dospívala k rozhodnutí, že to všechno, hned jak bude moci, podrobně vyloží sousedkám. Dívkám, jimž se nechtělo poslouchat bratrancovy řeči, se čekání zdálo velmi dlouhé. Toužily jen po tom, aby tu byl nějaký hudební nástroj, a hleděly na nepříliš povedené figurky na krbové řím- se, které samy vyrobily. Pánové konečně přicházeli, s nimi pan Wickham. Elizabeth si uvědomila, že obdiv, s nímž na něj před- tím hleděla a od té chvíle také myslela, není ani v nejmenším neodůvodněný. Důstojníci zdejšího pluku byli velmi slušní muži džentlmenského vystupování, a ti nejlepší z nich přišli ten večer k Philipsovým. Pan Wickham je však zdaleka převyšoval svou osobností, vzhledem, chováním i chůzí, tak jako oni převyšovali strýce Philipse širokých lící a podsadité postavy, z něhož bylo cítit víno, když za nimi vcházel do pokoje. Pan Wickham byl ten šťastný muž, na němž spočíval zrak skoro všech dam, a Elizabeth byla ta šťastná žena, vedle níž se konečně posadil. Ihned započal hovor přátelským tónem – a ačkoli hovořil jen o tom, jaká je vlhká noc, a o tom, že patrně nastává deštivé období, Elizabeth si uvědomila, že i ten nejběžnější, nejnudnější a nejotřepanější námět může obratný mluvčí učinit zajímavým. S takovými soky, jako byl pan Wickham, a s ostatními důstojníky, přišel pan Collins o všechnu pozornost dam a klesl do nicoty. Pro
ýPITOLA ŠESTNÁCTÁ
P
rotože proti sjednanému večírku u paní tetinky neměli rodiče mladých dam námitek a protože všechny zábrany pana Collinse opustit během jeho návštěvy na jediný večer pana a paní Bennetovou byly rozhodně odmítnuty, odvezl ho kočár s pěti sestřen- kami ve sjednanou hodinu do Merytonu. Když dívky vstoupily do salonu, s radostí uslyšely, že pan Wickham přijal strýčkovo pozvání a je už tady. Po této zprávě zaujali všichni svá místa a pan Collins, když měl teď čas rozhlédnout se kolem sebe a vše obdivovat, užasl nad velikostí a zařízením bytu a prohlásil, že má skoro dojem, jako by byl v malém
98
99
Made with FlippingBook - Online magazine maker