„Lady Catherine de Bourgh mu nedávno přidělila faru. Nevím, kdo jí ho doporučil, určitě ji však pan Collins nezná dlouho.“ „Jistě však víte, že lady Catherine de Bourgh a lady Anne Dar- cyová byly sestry, a že je tedy lady Catherine tetou pana Darcyho.“ „Ne, to jsem opravdu nevěděla. O příbuzenstvu lady Catherine vůbec nic nevím. Do předvčerejška jsem nevěděla, že je ta dáma na světě.“ „Její dcera, slečna de Bourgh, bude velmi bohatá a říká se, že jejím sňatkem s bratrancem budou obě panství spojena.“ Toto sdělení přimělo Elizabeth k úsměvu, když pomyslela na chudinku slečnu Bingleyovou. Marné jsou tedy všechny její pozor- nosti, marné a zbytečné projevy náklonnosti k jeho sestře, marně ho zahrnuje obdivem, když už se sám rozhodl pro jinou. „Pan Collins vychvaluje do nebes lady Catherine i její dceru,“ pravila Elizabeth, „avšak podle některých věcí, které o ní pověděl, mám podezření, že se nechává zavést svou vděčností a že je to žena arogantní a domýšlivá, přestože je jeho patronkou.“ „Myslím, že máte víc než pravdu,“ odpověděl Wickham, „neviděl jsem ji hodně dlouho, velmi dobře se však pamatuji, že mi nikdy nebyla sympatická. Chovala se panovačně a povýšeně. Říká se o ní, že má bystrý rozum a je chytrá. Já si však spíš myslím, že tuto pověst získala částečně díky svému rodu a majetku a částečně díky své panovačnosti. A také k tomu jistě přispěla nadutost jejího synovce, který se domnívá, že každý, kdo je s ním spřízněn, má mimořádné schopnosti.“ Elizabeth doznala, že je to velmi rozumné vysvětlení. Ke vzá- jemné spokojenosti pokračovali v hovoru, dokud večeře neukončila hru v karty a nedala ostatním dámám možnost získávat pozornost pana Wickhama. V hlučné společnosti při večeři bylo těžké vést nějaký hovor, jeho způsoby se však každému líbily. Ať už řekl, či učinil cokoli, bylo to vždy velmi kultivované. Když Elizabeth odešla, měla pana Wickhama plnou hlavu. Celou cestu domů nemohla myslet na nic jiného než na něj a na to, co jí pověděl. Neměla však možnost se o něm zmínit, protože Lydia ani pan Collins nebyli chvilku zticha.
Lydia v jednom kuse vykládala o loterii, o tom, kolik vyhrála a kolik prohrála, pan Collins líčil, jak laskavě ho pan Philips a paní Philipsová přijali, ujišťoval ostatní, že prohra ve whistu mu vůbec nevadí, vypočítal všechny chody večeře a stále vyjadřoval obavy, že utiskuje sestřenky. Nestačil ještě všechno vypovědět, když kočár zastavil před panským domem v Longbournu.
109
108
Made with FlippingBook - Online magazine maker