jednoho u druhého. Zkrátka nedokážeme vytušit příčiny nebo okolnosti, které je – a možná bez viny na obou stranách – zne- přátelily.“ „To je tedy pravda. Jenže teď mi, milá Jane, pověz, co můžeš říci na obranu těch lidí, kteří v tom pravděpodobně měli prsty? Očistíš i je? Jinak si o někom budeme muset myslet něco špatného.“ „Směj se, jak chceš, ale tím mě nepřiměješ, abych si myslela něco jiného. Považ jen, nejmilejší Elizabeth, do jak ošklivého světla by to stavělo pana Darcyho, že se takhle zachoval k chráněnci svého otce, o nějž se tento chtěl postarat. Žádný člověk, který má jen trochu srdce a který dbá na svůj charakter, by toho nebyl schopen. Cožpak by se v něm jeho nejdůvěrnější přátelé mohli natolik zklamat? To jistě ne!“ „Mnohem snadněji uvěřím, že byl pan Bingley oklamán, než že by si pan Wickham o sobě vymyslel příběh, který mi včera večer vyprávěl. Uvedl bez rozmýšlení fakta a všechno ostatní. Ať to všechno pan Darcy vyvrátí, není-li to pravda. A navíc, jeho oči nelhaly.“ „Jak je to všechno těžké a strašné. Nevím, co si o tom mám myslet.“ „Promiň, ale já vím přesně, co si o tom myslet.“ Jane však s určitostí věděla jen jedno – že se pan Bingley bude trápit, jestli vyjde najevo, že se dal tak oklamat. Z rozhovoru odehrávajícího se v části parku porostlé ozdobnými keři vyrušil obě dívky příjezd známé společnosti, o níž byla právě řeč. Pan Bingley s oběma sestrami přijel osobně pozvat slečny Bennetovy na dlouho očekávaný ples v Netherèeldu, který se měl konat příští úterý. Obě dámy projevily velkou radost, že zase vidí svou drahou přítelkyni, prohlásily, že je to hrozně dlouhá doba, co ji neviděly, a znovu a znovu se dotazovaly, co celou tu dobu dělala. Ostatním členům rodiny věno- valy malou pozornost, paní Bennetové si skoro nevšimly, k Elizabeth prohodily pár slov а k ostatním vůbec nic. Brzy zase odjely, zvedly se ze svých míst tak rychle, že bratra překvapily, a spěchaly pryč, jako by chtěly uniknout zdvořilému loučení paní Bennetové. Vyhlídku na netherèeldský ples všechny ženy v rodině nesmírně uvítaly. Paní Bennetová si hned pomyslela, že je pořádán na počest její nejstarší dcery, a velice jí zalichotilo, že je pan Bingley přijel pozvat
ýPITOLA SEDMNÁCTÁ D ruhý den Elizabeth vyprávěla Jane, o čem s panem Wickhamem mluvila. Jane to vyslechla s úžasem a velkým zájmem, nemohla uvěřit, že by byl pan Darcy tak nehodný přátelství pana Bingleyho. A přece při své povaze nedovedla pochy- bovat o pravdomluvnosti mladého muže tak přívětivé tváře, jako byl pan Wickham. Možnost, že s ním bylo opravdu jednáno tak krutě, vzbudila v jejím něžném srdci soucit. Nezbývalo jí tedy nic jiného než smýšlet dobře o obou a považovat za náhodu nebo omyl to, co se nedalo vysvětlit jinak. „Nejspíš byli oba nějak oklamáni,“ prohlásila, „a my si těžko dovedeme představit jak. Lidé, kteří na tom měli zájem, pomluvili
110
111
Made with FlippingBook - Online magazine maker