osobně, místo aby poslal obvyklou pozvánku. Jane se v duchu těšila, že prožije velmi pěkný večer ve společnosti dvou přítelkyň a jejich bratra, který se jí bude dvořit. Elizabeth si s radostí představovala, jak protančí velkou část večera s panem Wickhamem a jak jí pan Darcy svými pohledy a chováním všechno potvrdí. Štěstí, které od večera očekávaly Catherine a Lydia, nezáviselo na určité osobě nebo určité události, neboť třebaže měly v plánu protančit půlku večera s panem Wickhamem, nebyl rozhodně jediný tanečník, jenž je mohl uspokojit, a ples byl zkrátka pro ně ples. A dokonce i Mary ujistila rodinu, že proti plesu nic nemá. „Stačí mi, když budu mít pro sebe dopoledne,“ prohlásila. „Není to podle mého mínění žádná oběť zúčastnit se občas večerní zábavy. Společnost to od nás žádá. A já se hlásím k těm, kdo tvrdí, že zábavu a oddych potřebuje občas každý.“ Jakmile se Elizabeth o plese dozvěděla, dostala tak dobrou náladu, že i když obvykle s panem Collinsem zbytečně nehovořila, tentokrát jí to nedalo a zeptala se ho, jestli má v úmyslu přijmout pozvání pana Bingleyho, a přijme-li je, zda bude považovat za vhodné účastnit se tance. Byla velmi překvapena, když zjistila, že v tomto směru nemá žádné zábrany a že se nijak neobává, že by se mu dostalo pokárání od arcibiskupa nebo od lady de Bourgh, kdyby se odvážil si zatančit. „Mohu vás ujistit,“ pravil, „že takovýto ples uspořádaný mladým mužem dobré pověsti pro váženou společnost naprosto nepokládám za něco špatného. Nemám proti tanci žádné námitky, takže doufám, že budu mít tu čest provést během večera všechny své krásné sestřenky, a využívám této příležitosti, abych vás, slečno Elizabeth, požádal o první dva tance. Věřím, že slečna Jane pochopí, proč jsem se obrátil nejdřív na vás, a nebude to považovat za neúctu k sobě.“ Elizabeth to zcela zaskočilo. Chystala se, že právě tyto dva první kousky bude tančit s Wickhamem, a teď má místo toho na krku pana Collinse! Všechna dobrá nálada ji přešla. Nedalo se však nic dělat. Štěstí pana Wickhama a její bylo odloženo na pozdější dobu a žádost pana Collinse přijala tak mile, jak to jen dokázala. Ještě menší radost
měla z jeho dvornosti, zdálo se jí totiž, že za ní může být něco mnohem víc. Napadlo ji, že právě ona byla vybrána, aby se stala paní na hunsfordské faře a doplňovala počet hráčů u karetních stolků v rosingském zámku, když tam nebudou mít vhodnější hosty. Tušení brzy dozrálo v přesvědčení, když pozorovala jeho vzrůstající dvornost a snahu vychvalovat její duchaplnost a temperament. Třebaže ji obdiv jejích vlastností a půvabů víc udivoval, než těšil, dala jí matka jasně najevo, že by jí byl pan Collins jako zeť velmi vítán. Elizabeth však jejích narážek nedbala, protože si byla velmi dobře vědoma, že její odpověď by vyvolala vážnou hádku. Pan Collins jí možná nabídku k sňatku neučiní, a dokud se tak nestane, je zbytečné se kvůli němu hádat. Mladší slečny Bennetovy se musely připravovat na netherèeldský bál, který se stal vděčným námětem hovoru, ale nebýt toho, byly by na tom zle, protože ode dne, kdy byly pozvány, až do dne, kdy se bál měl konat, pršelo, jen se lilo, takže se ani jednou nemohly vydat do Merytonu. Nemohly vidět ani tetinku, ani důstojníky, ani shánět novinky, dokonce i růže na ples si musely nechat dovézt. Ba i Elizabeth šlo počasí na nervy, protože jí zcela zabránilo prohloubit přátelství s panem Wickhamem. Kiìy a Lydii pomohl přečkat pátek, sobotu, neděli i pondělí jen úterní ples.
113
112
Made with FlippingBook - Online magazine maker