se dosud nevrátil. S významným úsměvem dodal: „Nemyslím, že by kvůli tomu musel odjet právě teď, kdyby se nechtěl vyhnout setkání s jistým pánem tady.“ Tato poslední slova pana Dennyho Lydia sice přeslechla, zato Elizabeth neušla; a jelikož jí to utvrdilo v tom, že její původní domněnka, že Darcy může za Wickhamovu nepřítomnost, byla oprávněná, její nevůle k němu natolik vzrostla náhlým zklamáním, že mohla jen taktak slušně odpovědět na jeho zdvořilé dotazy, když k ní hned nato přistoupil. Bude-li k Darcymu pozorná, milá a trpě- livá, ublíží tím Wickhamovi. Rozhodla se tedy vůbec se s ním nebavit a odvrátila se od něj dost nevlídně, a ani když mluvila s Bingleym, který ji svou zaslepenou oddaností k příteli dráždil, se nedovedla přemoci. Elizabeth však nikdy nedokázala být mrzutá dlouho, a třebaže její naděje, které v tento večer vkládala, byly zničeny, nedovedla mít špatnou náladu po celý večer. Když se svěřila se svým zklamáním Charloìě Lucasové, kterou týden neviděla, brzy dokázala v hovoru přejít na komické podivnůstky svého bratránka a doporučila ho její zvláštní pozornosti. Při prvních dvou tancích ji zase přepadlo zoufalství – tančit s panem Collinsem bylo utrpení, byl nešikovný a pompézní, pořád se omlouval, místo aby dával pozor na taneční kroky, často si spletl směr, aniž si to uvědomil, takže jí způsobil hanbu a nesnáze, jak to jen dovede nemotorný taneční partner. Konečně se ho s nesmírnou radostí zbavila. Pak tančila s jedním důstojníkem a potěšila se povídáním o Wick- hamovi. Uslyšela, že je všeobecně oblíbený. Po tanci se vrátila k Charloìě Lucasové a bavila se s ní, když ji nenadále oslovil pan Darcy a požádal ji o příští tanec, a ona, celá překvapená, mu jej přislíbila. Okamžitě odešel a ona si začala dělat výčitky, že nebyla dost duchapřítomná. Charloìe se ji snažila utěšit. „Zjistíš možná, že je velmi příjemný společník.“ „Nedej bože! To by byl pěkný malér. Aby se člověk, kterého jsem se rozhodla nenávidět, ukázal jako příjemný společník! Něco tak hrozného mi nepřej.“
ýPITOLA OSMNÁCTÁ D okud Elizabeth nevstoupila do salonu v Netherèeldu a marně hledala ve skupině červenokabátníků pana Wick- hama, vůbec ji nenapadlo, že by tu nemusel být. Jistota, že se tu s ním setká, ji neopustila, ani když si připomněla některé věci, které ji předtím oprávněně znepokojily. Ustrojila se pečlivěji než jindy a v nejlepší náladě se chystala dobýt v jeho srdci všechno, co zůstalo ještě nedobyto, v pevné důvěře, že toho není tolik, co by si nestačila za večer podmanit. Hned však pojala hrozné podezření, že ho pan Bingley, když zval důstojníky, na přání pana Darcyho schválně vynechal. Třebaže tomu tak nebylo, pan Denny, na nějž se Lydia v té věci horlivě obrátila, jim sdělil, že tu Wickham není, protože byl nucen kvůli nějaké obchodní záležitosti odjet předešlý den do Londýna, a že
114
115
Made with FlippingBook - Online magazine maker