Až pak otec jednoho rána nedostal ztuhlé nohy z postele, nedal se utišit, v lehké horečce se mu zdálo, že vidí, jak právě teď zastavil nahoře u Bertucha vůz, vystoupil nějaký úředník, hledal otce kolem plotu a vrtě hlavou, mrzutě se vrátil do vozu. Otec přitom vyrážel takové výkřiky, že to vypadalo, jako by odtud chtěl na sebe úředníka upozornit a vysvět- lit mu, že nemůže za svou nepřítomnost. A byla z toho dlouhá nepřítomnost, už se tam nikdy nevrátil, celé týdny musel ležet v posteli. Amálie na sebe vzala obsluhování, ošetřování, léčení, všechno, a s pře- stávkami jí to vlastně zůstalo dodnes. Zná bylinky na utišení bolestí, skoro nepotřebuje spát, nic ji nepoleká, ničeho se nebojí, nezná ne- trpělivost, dělá pro rodiče všechno, co je potřeba; zatímco my jsme neklidně poletovali kolem a v ničem jsme neuměli pomoci, zachovávala ona chladný klid. Ale když pak byl otec z nejhoršího venku a opatrně, podpírán zprava i zleva, se opět mohl vyhrabat z postele, ustoupila Amálie hned stranou a přenechala ho nám.“
20/ OLŽINY PLÁNY
N yní šlo o to nalézt pro otce nějaké zaměstnání, na něž by ještě stačil, něco, co by ho aspoň udržovalo ve víře, že tak pomáhá zbavit rodinu břemene viny. Najít něco takového nebylo těžké, tak účelné jako vysedávání před Bertuchovou zahradou bylo vlastně všechno, já však našla něco, co i mně vnukalo jistou naději. Kdykoli byla na úřadech nebo u písařů nebo jinde řeč o naší rodině, vždycky znovu se uváděla pouze urážka Sortiniho posla, dál se nikdo neodvážil. Nuže, řekla jsem si, ví-li obecné mínění, třeba jen zdánlivě, pouze o urážce posla, dalo by se, třeba zase jen zdánlivě, všechno napravit, kdyby se posel udobřil. Nedošlo přece žádné udání, jak nám bylo řečeno, věc tedy ještě není v rukou žádného úřadu a je jen na poslovi, aby nám za svou osobu, o nic víc přece nejde, odpustil. To vše nemohlo mít ovšem nijak rozhodující význam, bylo to jen zdání, a nic než zdání z toho zase nemohlo vzejít, ale otci by to přece jen udělalo radost a všechny ty informátory, kteří se ho tolik natrápili, bychom tak snad k jeho zadostiučinění mohli zahnat trochu do úzkých. Nejdříve ovšem bylo zapotřebí najít toho posla. Když jsem svůj plán vyložila otci, zlobil se nejdříve, začal být totiž značně umíněný, domníval se jednak, vzniklo to během jeho nemoci, že jsme mu vždycky na poslední chvíli překazili úspěch, nejdříve zastavením peněžní podpory, teď tím, že ho držíme v posteli, jednak už vůbec nebyl s to docela pochopit cizí
230
231
Made with FlippingBook - Online magazine maker