jen Frída seděla v jedné lavici a plakala. Šel jsem tedy k ní a domluvili jsme se. Všechno je už také zařízeno. Já dělám číšníka pro pokoje v Panském hostinci, aspoň dokud nebude má věc na zámku vyřízena, a Frída je opět ve výčepu. Je to tak pro Frídu lepší. Nebylo pro ni vůbec rozumné, aby se stala tvou ženou. Také jsi nedovedl ocenit oběť, kterou ti chtěla přinést. Teď však má ta dobrá duše pořád ještě pochyby, jestli se ti nestalo bezpráví, jestli jsi snad přece jen nebyl jinde než u Barnabášových. Ačkoli se samo sebou vůbec nedalo pochybovat o tom, kde jsi, přece jen jsem to ještě šel jednou provždy zjistit; neboť po všem tom rozčilování si Frída zaslouží, aby se klidně vyspala, já ovšem taky. Tak jsem tedy šel, a nejenže jsem tě našel, ale mimochodem jsem ještě viděl, jak tě ta děvčata poslouchají jako na drátkách. Zvláště ta černá, učiněná divoká kočka, se o tebe brala. Nu, každý podle své chuti, na každý pád ale nebylo třeba, abys dělal tu okliku přes sousedovu zahradu, znám tu cestu.“ 197
21
T ak se tedy přece jen stalo to, co se dalo předvídat, ale čemu nebylo možno zabránit. Frída ho opustila. Nemuselo to být nic konečného, tak zlé to nebylo, Frídu bylo možno dobýt zpátky, cizí lidé na ni snadno zapůsobí, dokonce i tihle pomocníci, kteří si myslí, že Frídino postavení se podobá jejich, a teď, když sami dali výpověď, přiměli k tomu i Frídu, avšak stačí, aby za ní K. přišel, připomenul jí všechno, co svědčí pro něj, a zase bude kajícně 198 jeho, zejména dokáže- -li ospravedlnit návštěvu u těch děvčat nějakým úspěchem, za který bude vděčit jim.“ 199 Ale přes tyto úvahy, jimiž se chtěl stran Frídy uklidnit, klidný nebyl. Ještě nedávno se Olze Frídou vychloubal a nazýval ji jedinou svou oporou, nu, nebyla to zrovna nejpevnější opora, nemusel zasáhnout ani nikdo mocný, aby ho o ni oloupil, stačil i tento nepříliš vábný pomocník, tohle tělo, jež chvílemi činilo dojem, že není docela živé. Jeremiáš byl už na odchodu. K. ho zavolal zpátky. „Jeremiáši,“ řekl, „chci být k tobě docela upřímný, odpověz mi poctivě na jednu otázku. Není už přece mezi námi vztah pána a sluhy, z čehož se raduješ nejen ty, ale i já, nemáme tedy důvod jeden druhého klamat. Zde před tvýma očima lámu metlu, jež byla určena na tebe, neboť nezvolil jsem cestu přes zahradu ze strachu před tebou, nýbrž proto, abych tě překvapil a párkrát o tebe tu metlu přetáhl. Nu, neměj mi to za zlé, to všechno je
246
247
Made with FlippingBook - Online magazine maker