K. zvednout na ramena 202 a podíval se nahoře úzkou štěrbinou do pokoje. „Leží,“ řekl sluha slézaje, „na posteli, samo sebou v šatech, ale přece jen si myslím, že dříme. Někdy na něj tady ve vsi, jakmile změní způsob života, padne tahle únava. Budeme muset počkat. Až se probudí, zazvoní. Stalo se už ovšem také, že prospal celou dobu pobytu ve vsi, a když se probudil, musel hned zase odjet na zámek. Vždyť je to dobro- volná práce, co tu dělá.“ – „Raději ať už teď spí až do konce,“ řekl Gerstäcker, „protože když mu po probuzení zbude trochu času, je celý nevrlý, že spal, hledí vyřídit všechno ve spěchu a člověk nemůže kloudně promluvit.“ – „Vy přicházíte kvůli zadání toho dozoru na stavbu?“ zeptal se sluha. Gerstäcker přikývl, odtáhl sluhu stranou a tiše do něho mluvil, ale sluha sotva poslouchal, díval se někam přes Gerstäckera, jehož převyšoval víc než o hlavu, a vážně a zvolna si přihlazoval vlasy.
22
J
ak se tak bez cíle rozhlížel, uviděl K. najednou v dálce v jednom zákrutu chodby Frídu; dělala, jako že ho nepoznává, jen na něj strnule hleděla, v ruce nesla podnos s prázdným nádobím. K. řekl sluhovi, který si ho však vůbec nevšímal – čím víc se na sluhu mluvilo, tím víc se zdál duchem nepřítomný –, že se hned vrátí, a hnal se k Frídě. Když byl u ní, popadl ji za ramena, jako by ji znovu bral do vlastnictví, položil jí pár bezvýznamných otázek a zkoumavě se jí přitom díval do očí. Avšak její strnulost nepovolovala, roztržitě se pokusila trochu přerovnat nádobí na podnose a řekla: 203 „Copak ode mne chceš? Jen si jdi k těm – nu, však víš, jak se jmenují, jdeš přece zrovna od nich, vidím to na tobě.“ K. rychle odvedl řeč; nechtěl, aby ten rozhovor začal tak najednou a hned od toho nejhoršího, pro něj nejnepříznivějšího. „Myslel jsem, že jsi ve výčepu,“ řekl. Frída se na něj s údivem zadívala a pak mu jemně přejela volnou rukou po čele a po tvářích. Bylo to, jako by zapomněla jeho podobu a teď si ji zas chtěla přivolat do paměti, i v jejích očích byl ten zastřený výraz usilovného rozpomínání. „Přijali mě zase do výčepu,“ řekla pak pomalu, jako by nebylo důležité, co říká, ale pod slovy jako by s K. vedla ještě jiný rozhovor, a ten byl důležitější, „tato práce není nic pro mne, tu může zastat každá jiná; každá, která dovede ustlat a přívětivě se tvářit na hosty a neštítí se jejich obtěžování, spíš k němu dokonce ještě vyzývá, každá taková může dělat pokojskou.
256
257
Made with FlippingBook - Online magazine maker