v paměti po příkladech, ale nemohl je najít, „je však – přes všechna bezpečnostní opatření – jedna možnost pro strany, jak pro sebe využít té noční slabosti tajemníků – předpokládejme stále, že je to slabost. Ovšem, velice vzácná, či lépe řečeno téměř se nenaskýtající možnost. Totiž že strana přijde vprostřed noci neohlášena. Je vám možná divné, proč by se to mělo naskýtat tak zřídka, ačkoli je to přece tak nasnadě. Nu ano, nejste obeznámen s našimi poměry. Ale i vám už mohlo být nápadné, že úřední organizace nemá mezer. Z této bezmezerovitosti však vyplývá, že každý, kdo má nějaké naléhavé přání nebo z jiných důvodů musí být vyslechnut, obdrží okamžitě, bez průtahů, předvolání, většinou dokonce ještě dříve, než si věc sám srovná v hlavě, ba ještě než se o ní vůbec doví. Tehdy ještě není vyslýchán, většinou ještě nebývá vyslýchán, tak zralá ta záležitost obyčejně ještě není, ale předvolání má, nikdy již nemůže přijít neohlášen, čili naprosto překvapivě, nanejvýš může přijít nevhod, nu, pak se upozorní na datum a hodinu předvolání, a přijde-li pak znovu v pravou dobu, pošle se zpravidla pryč, to už nedělá potíže, předvolání v ruce strany a záznam ve spisech, to jsou pro tajem- níky ne sice vždy dostatečné, ale přece jen silné obranné zbraně. To se ovšem vztahuje jen na tajemníka příslušného přímo pro tu věc, pře- padnout znenadání v noci některého jiného má každý dovoleno. Přesto to však sotvakdo udělá, je to téměř nesmyslné. Především by tím velmi roztrpčil příslušného tajemníka, my tajemníci nejsme sice na sebe, pokud jde o práci, jistě žárliví, každý věru beze všech malicherných ohledů nese vrchovatě vyměřené pracovní břímě, jež je na něho naloženo, avšak vůči stranám naprosto nesmíme strpět narušování příslušnosti. Leckdo už prohrál svou věc, protože se domníval, že na příslušném místě nepokračuje kupředu, a pokusil se tedy proklouznout na nepříslušném místě. Takové pokusy musí ostatně ztroskotat už proto, že nepříslušný tajemník, i když ho přepadnou v noci a on má nejlepší vůli pomoci, právě pro svou nepříslušnost sotva může zasáhnout víc než kterýkoli advokát, či vlastně daleko méně, neboť se mu přece nedostává – i kdyby jinak mohl něco učinit, vždyť zná tajné cesty práva
lépe než všichni ti páni advokáti – ani trochu času na věci, pro něž není příslušný, ani chvilku na ně nemůže vynaložit. Kdopak by tedy při takovýchto vyhlídkách trávil své noci tím, že bude obtěžovat nepříslušné tajemníky, i strany jsou přece zaneprázdněny, jestliže chtějí vedle svého ostatního zaměstnání vyhovět předvoláním a pokynům příslušných míst, ,plně zaneprázdněny‘ ovšem ve smyslu stran, což přirozeně zdaleka není totéž jako ,plně zaneprázdněny‘ ve smyslu tajemníků.“ K. s úsměvem přikývl, zdálo se mu teď, že všemu dobře rozumí, ne proto, že by se tím zaobíral, nýbrž protože byl teď přesvědčen, že v nejbližších chvílích nadobro usne, tentokrát beze snu a vyrušování; mezi příslušnými tajemníky na jedné straně, a nepří- slušnými na druhé a tváří v tvář zástupu plně zaneprázdněných stran se ponoří do hlubokého spánku a takto všemu unikne. Tolik si už zvykl na tichý, samolibý, k vlastnímu uspání zřejmě marně pracující Bürgelův hlas, že jeho spánku bude spíše prospívat, než aby ho rušil. ,Klapej, mlýnku, klap,‘ říkal si, ,klapeš jen pro mne.‘ „Kde je tedy,“ řekl Bürgel, pohrávaje si dvěma prsty se spodním rtem, s očima dokořán, krkem napjatým, jako kdyby se po namáhavém putování blížil úchvatné vyhlídce, „kde je tedy ona zmíněná, vzácná, téměř nikdy se nenaskýtající možnost? Tajemství vězí v předpisech o příslušnosti. Věci totiž nestojí tak, a ve veliké živoucí organizaci to tak ani nemůže být, že by byl pro každou záležitost příslušný jen jeden určitý tajemník. Je to pouze tak, že jeden má hlavní příslušnost, avšak řada dalších má též jistou, i když menší příslušnost. Kdopak by dokázal, i kdyby pracoval sebevíc, sám udržet na svém psacím stole veškeré souvztažnosti i toho nejmenšího případu? Už to, co jsem řekl o hlavní příslušnosti, je přehnané. Což není už v té nejmenší příslušnosti obsažena veškerá příslušnost? Což tu nerozhoduje vášnivost, s níž se kdo věci chopí? A není zde ta vášnivost vždy a v plné síle? Ve všem se mohou mezi sebou tajemníci lišit, a rozdílů je nespočet, ve vášnivosti však ne, žádný z nich nedá najevo zdrženlivost, vznese-li se na něho požadavek, aby se zabýval případem, pro nějž je sebeméně příslušný. Navenek je ovšem třeba nějak uspořádat
278
279
Made with FlippingBook - Online magazine maker