unaveně: „Nech mě,“ a sedla si na sud vedle něho. A K. se jí ani nemusel vyptávat na její trápení, začala hned vyprávět sama s pohledem strnule upřeným do K.-ova šálku, jako by se i při vyprávění potřebovala roz- ptýlit, jako by se svému trápení nemohla zcela oddat ani ve chvíli, kdy se jím obírá, neboť je nad její síly. Především se K. dověděl, že Pepinino neštěstí zavinil vlastně on, ale ona že mu to nemá za zlé. A při vyprávění horlivě kývala hlavou, aby zabránila K.-ovu odporování. Nejdříve prý vzal Frídu z výčepu, a tím Pepině umožnil postup. Jinak si nelze představit nic, co by Frídu přimělo, aby se vzdala svého místa, seděla ve výčepu jako pavouk v síti, všude měla svá vlákna, jež znala jen ona sama; dostat ji odtamtud proti její vůli bylo prý zcela nemožné, vyhnat ji odtud mohla jen láska k někomu nízkému, tedy něco, co se nesrovnávalo s jejím postavením. A Pepina? Copak ona někdy pomyslela na to, aby to místo získala? Byla pokojskou, měla bezvýznamné místo bez zvláštních vyhlídek, snila o velké budoucnosti jako každé děvče, sny si člověk nemůže zakázat, ale vážně na postup nikdy nepomýšlela, smířila se s tím, čeho dosáhla. A tu najednou Frída z výčepu zmizela, stalo se to tak najednou, že hostinský neměl hned po ruce vhodnou náhradu, hledal a jeho pohled padl na Pepinu, která se ovšem jaksepatří tlačila dopředu. Milovala tehdy, jako ještě nikdy nikoho nemilovala, měsíce sedávala dole ve své maličké, temné komůrce a byla připravena, že tam nepovšimnuta stráví léta a v nejhorším i celý život, a tu se najednou objevil K., hrdina, osvoboditel dívek, a uvolnil jí cestu nahoru. Nevěděl o ní samozřejmě, neudělal to kvůli ní, to ale nezmenšovalo její vděk, tu noc, než měla být uvedena do místa – uvedení bylo ještě nejisté, ale přece jen už velmi pravděpodobné –, strávila celé hodiny tím, že s ním rozprávěla, šeptala mu do ucha své díky. A v jejích očích byl jeho čin ještě o to větší, že to byla právě Frída, již na sebe vzal jako břímě, byla to až nepochopitelně nezištná obětavost, že si udělal z Frídy milenku, aby Pepinu vynesl nahoru, z Frídy, toho nehezkého, postaršího, hubeného děvčete s krátkými, prořídlými vlasy, nadto úskočného děvčete, které má pořád nějaké tajnosti, což nejspíš souvisí s jejím
vzhledem; je-li už ubohost její tváře i těla mimo pochybnost, musí mít přece aspoň jiná tajemství, jež si nikdo nemůže ověřit, třeba její údajný poměr s Klammem. A i takovéto myšlenky napadaly tehdy Pepinu: je možné, aby K. doopravdy miloval Frídu, neklame sám sebe, anebo snad dokonce klame jen Frídu a jediným výsledkem toho všeho bude snad jen Pepinin vzestup, a K. pak zpozoruje svůj omyl nebo ho už nebude chtít skrývat a nebude již vidět Frídu, nýbrž jen a jen Pepinu, což přece vůbec nemusí být Pepinin šílený dohad, neboť s Frídou se jako dívka může zajisté klidně měřit, což nikdo nebude popírat, a K. přece v první chvíli oslnilo především Frídino postavení a lesk, jenž mu Frída uměla dodat. A tu snila Pepina, že získá-li to postavení, přijde k ní K. s pro- síkem a ona teď bude mít na vybranou, buď K. vyslyšet a ztratit místo, nebo ho odmítnout a stoupat dál. A ona si usmyslila, že se všeho vzdá a skloní se k němu a naučí ho pravé lásce, již by u Frídy nikdy nepoznal a jež je nezávislá na všech poctách světa. Jenže pak se to sběhlo jinak. A kdo za to mohl? Především K. a pak Frídina prohnanost. K. přede- vším, neboť co vlastně chce, co on je za divného člověka? Za čím se to pachtí, jaké důležité věci ho to zaměstnávají, že pro ně zapomíná na to nejbližší, nejlepší, nejkrásnější? Pepina je oběť a všechno je hloupé a všechno je ztraceno, a kdo by měl tu sílu, aby zažehl a spálil celý Panský hostinec, ale dočista, aby po něm nezbyla ani stopa, aby ho spálil jako papír v kamnech, ten by byl dnes Pepininým vyvoleným. Nuže, Pepina tedy přišla do výčepu, dnes jsou tomu čtyři dny, krátce před obědem. Není to tu snadná práce, je to skoro vražedná práce, avšak čeho tu lze dosáhnout, není také maličkost. Pepina ani předtím nebrala život na lehkou váhu, a i když nikdy ani v nejsmělejších myšlenkách si nečinila nárok na toto místo, přece jen si hodně všímala, věděla, co to místo vyžaduje, nepřevzala je nepřipravená. Bez přípravy je člověk ani nemůže převzít, jinak je ztratí hned první hodinu. Natož kdyby tu chtěl pracovat jako pokojská! Jako pokojská si člověk časem připadá úplně ztracený a zapomenutý, je to práce jako v dole, aspoň na chodbě tajemníků, celé dny tam až na několik málo denních stran, které se mihnou sem a tam
300
301
Made with FlippingBook - Online magazine maker