v průjezdu.“ – „Tak tady to máme! Jsou nemoderní, přezdobené, a co ještě? A odkud to všechno víš?“ – „Vidím to, o tom mě nikdo nemusí poučovat.“ – „Ty to tedy jen tak sám od sebe vidíš. Nikde se nemusíš vyptávat a hned víš, čeho si móda žádá. To se mi tedy náramně hodíš, neboť na krásné šaty si samozřejmě potrpím. A co řekneš tomu, že tato skříň je plná šatů?“ Posunula jedny dveře, bylo vidět jedny šaty těsně vedle druhých hustě po celé délce a šířce skříně, většinou to byly tmavé, šedivé, hnědé, černé šaty, všechny pečlivě pověšené a rozprostřené. „To jsou mé šaty, všechny nemoderní, přezdobené, jak ty myslíš. Jsou to však jen ty šaty, pro které už nahoře ve svém pokoji nemám místo, tam jsou dvě plné skříně, každá skoro tak velká jako tahle. Divíš se?“ – „Ne, čekal jsem něco podobného, vždyť jsem řekl, že nejsi jen hostinská, tvým cílem je něco jiného.“ – „Mým cílem je krásně se strojit, a ty jsi buď blázen, nebo dítě, nebo velmi zlý, nebezpečný člověk. Jdi už, jdi!“ K. byl už v průjezdu a Gerstäcker ho opět držel za rukáv, když za ním hostinská zavolala: „Zítra dostanu nové šaty, možná že pro tebe pošlu.“ Gerstäcker, vztekle mávající rukou, jako by chtěl zdálky umlčet hostinskou, která ho rušila, vyzval K., aby šel s ním. Gerstäcker zpočátku nechtěl podat žádné bližší vysvětlení. K.-ovu námitku, že musí do školy, nevzal téměř na vědomí. Teprve když se K. bránil, aby byl odveden, řekl mu Gerstäcker, že se nemá bát, že u něho bude mít všechno, co potřebuje, a že tedy může klidně opustit místo školníka, teď už ale ať jde, čeká už prý na něho celý den a jeho matka vůbec neví, kde je. K., který pomalu rezignoval, se ho zeptal, za co vlastně bude dostávat stravu a nocleh. Gerstäcker neurčitě odpověděl, že K. potřebuje na výpomoc ke koním, on sám má teď jiné úkoly, teď ale prý ať se K. nenechá dál vláčet a přestane dělat zbytečné těžkosti. Jestli chce dostat zaplaceno, dostane zaplaceno. To už se ale K. zastavil, nehledě na Gerstäckerovo potahování. 238 Vždyť on přece koním vůbec nerozumí. To není nutné, řekl Gerstäcker netrpělivě a založil si hněvivě ruce, aby K. pohnul k odchodu. „Já vím, proč mě chceš vzít s sebou,“ řekl konečně K. Ger- stäckerovi bylo lhostejné, co K. ví. „Myslíš si, že pro tebe mohu něco
dosáhnout u Erlangera.“ – „Jistě,“ řekl Gerstäcker, „k čemu jinému bys mi byl.“ K. se zasmál, zavěsil se do Gerstäckera a nechal se od něho odvést do tmy. Světnice v Gerstäckerově chatě byla nejasně osvícena ohněm z ka- men a zbytkem svíčky, při jejímž světle si někdo četl v knize v jakémsi výklenku pod vystupujícím šikmým střešním trámem. Byla to Ger- stäckerova matka. 239 Podala K. chvějící se ruku a posadila ho vedle sebe, mluvila s obtížemi, bylo jí těžko rozumět, ale co říkala…
324
325
Made with FlippingBook - Online magazine maker