situaci, a tak se zničehonic zeptal: „Znáte pana Klamma?“ Olga se za- smála. „Proč se směješ?“ zeptal se K. pohněvaně. „Já se přece nesměju,“ řekla, ale smála se dál. „Olga je ještě úplné dítě,“ řekl K. a naklonil se daleko přes nálevní pult, aby znovu připoutal Frídin pohled. Ona však klopila oči a řekla tiše: „Chcete pana Klamma vidět?“ K. o to požádal. Ukázala na dveře nalevo vedle sebe. „Tady je taková malá špehýrka, tudy se můžete podívat.“ – „A co ti lidé tady?“ zeptal se K. Ohrnula spodní ret a neobyčejně měkkou rukou táhla K. ke dveřím. Tou malou špe- hýrkou, která tu byla vyvrtána zřejmě kvůli pozorování, přehlédl skoro celý vedlejší pokoj. U psacího stolu vprostřed pokoje seděl na pohodlné lenošce v ostrém světle elektrické lampy, visící před ním, pan Klamm. Středně velký, tlustý, nemotorný muž. Obličej měl ještě hladký, ale tváře již trochu poklesaly pod tíhou stáří. Černé kníry měl nakroucené. Oči kryl nakřivo nasazený skřipec se zrcadlícími se skly. Kdyby byl pan Klamm seděl těsně u stolu, byl by K. viděl jen jeho proãl; ale protože byl k němu Klamm hodně otočen, viděl mu přímo do obličeje. Jeho levý loket ležel na stole, pravá ruka s viržinkem 54 spočívala na koleně. Na stole stála sklenice s pivem; přes vysokou okrajovou lištu stolu K. dobře neviděl, neleží-li tam nějaké spisy, zdálo se mu však, že stůl je prázdný. Pro jistotu požádal Frídu, aby se také podívala a řekla, co vidí. Protože však byla před chvilkou v pokoji, mohla mu rovnou potvrdit, že na stole žádné spisy neleží. K. se zeptal Frídy, jestli už má odejít, odpověděla mu však, že se může dívat, jak dlouho chce. K. teď zůstal s Frídou o samotě, Olga se, jak letmo zjistil, přece jen dostala ke svému známému, seděla na vysokém sudu a klátila nohama. „Frído,“ zašeptal K., „vy pana Klamma znáte velmi dobře?“ – „Ach ano,“ řekla, „velmi dobře.“ Stála opřena vedle K., a jak si K. teprve teď všiml, koketně si urovnávala lehkou krémovou blůzu s výstřihem, která jaksi cize spočívala na jejím hubeném těle. Pak řekla: „Copak si nevzpomínáte, jak se Olga smála?“ – „Ano, ta nevychovaná holka,“ řekl K. „Nuže,“ řekla smířlivě, „měla se proč smát, ptal jste se, jestli znám Klamma, a já přece jsem,“ – tu se bezděky trochu napřímila a znovu přejela K. vítězným
3/ FRÍDA
e výčepu veliké, uprostřed docela prázdné místnosti, sedělo při zdech u sudů a na nich několik sedláků, kteří však vypadali jinak než lidé v K.-ově hospodě. Byli oblečeni čistotněji a jednotněji, do šedožlutavé hrubé látky, kazajky byly nabírané, kalhoty přiléhavé. Byli to drobní, na první pohled jeden druhému velmi podobní muži, s plochými, kostnatými, a přece zaoblenými tvářemi. Všichni byli klidní a skoro se nehýbali, jen pohledem sledovali příchozí, avšak pomalu a lhostejně. Přesto na K. jaksi zapůsobili, protože jich bylo tolik a protože bylo takové ticho. Opět uchopil Olgu za paži, aby tak těmto lidem vysvětlil svou přítomnost. V jednom rohu vstal nějaký muž, Olžin známý, a chtěl k nim přistoupit, 53 avšak K. ji rukou, jíž byl do ní zavěšen, otočil jiným směrem, nikdo kromě ní si toho nemohl všimnout, strpěla to, dívajíc se s úsměvem stranou. Pivo čepovala mladá dívka jménem Frída. Nevzhledná, drobná, světlovlasá dívka se smutnými rysy a pohublými tvářemi, která však překvapovala svým pohledem, v němž byla zvláštní převaha. Když tento pohled padl na K., připadalo mu, že tento pohled již vyřídil věci, jež se ho týkají a o jejichž existenci on sám ještě ani neví, o jejichž existenci ho však přesvědčoval tento pohled. K. nepřestával po Frídě pokukovat ani poté, co se dala do řeči s Olgou. Nezdálo se, že by Olga a Frída byly přítelkyně, prohodily spolu jen pár chladných slov. K. chtěl zachránit V
40
41
Made with FlippingBook - Online magazine maker