slovo!“ Políbila K. na rozloučenou, a protože neobědval, dala mu s se- bou balíček s chlebem a salámem, který pro něho zdola přinesla, připomněla mu, aby už pak nechodil sem, ale rovnou do školy, a srukou na jeho rameni ho vyprovodila až za dveře.
8/ ČEKÁNÍ NA KLAMMA
Z počátku byl K. rád, že unikl z chumlu služek a pomocníků v teplém pokoji. Také trochu mrzlo, sníh ztuhl, šlo se snadněji. Začalo se už ovšem stmívat, i přidal do kroku. Zámek, jehož obrysy se již rozplývaly, byl tichý jako vždy, ještě nikdy tam K. nezpozoroval sebemenší známku života, snad ani nebylo možné z té dálky něco rozeznat, a přece po tom oči toužily a nechtělo se jim snášet to ticho. Když se K. na zámek zadíval, připadalo mu někdy, jako by pozoroval někoho, kdo klidně sedí a hledí před sebe, ne snad ponořen v myšlenkách, a tak uzavřen všemu kolem, nýbrž volný a bez starosti; jako by byl sám a nikdo ho nepozoroval; a přece si musel všimnout, že je pozorován, avšak ani v nejmenším to nenarušilo jeho klid, a opravdu – nebylo zřejmé, je-li to příčina či následek –, pozoro- vatelovy pohledy na něm nedokázaly spočinout a zase z něho sklouzly. Tento dojem dnes ještě zesiloval časný soumrak, čím déle se K. díval, tím méně rozeznával, tím hlouběji se nořilo vše do tmy. Zrovna když K. přicházel k Panskému hostinci, kde se dosud nesvítilo, otevřelo se v prvním patře okno, nějaký mladý, tlustý, vyholený pán v kožichu se vyklonil a zůstal v okně. Zdálo se, že na K.-ův pozdrav neodpověděl sebemenším kývnutím. Ani v chodbě, ani ve výčepu nezastihl K. nikoho, zápach zvětralého piva byl ještě horší než minule, něco takového v hospodě U Mostu nebylo. K. ihned zamířil ke dveřím,
102
103
Made with FlippingBook - Online magazine maker