1/ PŘÍJEZD 1
B
ylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím od silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty. Pak se vydal hledat nocleh; v hospodě byli ještě vzhůru, hostinský sice neměl nic k pronajmutí, ale pozdní host ho velice překvapil a zmátl, a tak se rozhodl, že ho nechá přespat na slamníku v lokále, K. souhlasil. Pár sedláků sedělo ještě u piva, on se však s nikým nechtěl bavit, sám si snesl z půdy slamník a ulehl kousek od kamen. Bylo teplo, sedláci byli potichu, ještě si je unavenýma očima chvilku prohlížel, pak usnul. Ale krátce nato ho probudili. Nad ním stál vedle hostinského nějaký po městsku oblečený mladík, obličejem připomínal herce, s úzkýma očima a hustým obočím. Také sedláci tu ještě pořád byli, někteří si pootočili židle, aby líp viděli a slyšeli. Mladík se velmi zdvořile omluvil, že K. budí, představil se jako syn zámeckého kastelána 2 a řekl: „Tato vesnice patří zámku, kdo tu bydlí nebo nocuje, ten v jistém smyslu bydlí nebo nocuje na zámku. A to bez hraběcího povolení nikdo nesmí. Vy však takové povolení nemáte, anebo jste je aspoň nepředložil.“ K. se napůl posadil, uhladil si vlasy, zespodu se na oba podíval a řekl: „Do jaké vesnice jsem to zabloudil? Copak tady je nějaký zámek?“
Translation © Vladimír Kaåa – dědicové, 1997 Postface © Jiří Stromšík, 1994
Illustrations © Luis Scafati ISBN: 978-80-88630-25-8
5
Made with FlippingBook - Online magazine maker