domě, Brunsvíkovy mocenské prostředky by mu byly k dispozici sta- rostovi natruc, kdoví kam až by se pak dostal, rozhodně by byl často v blízkosti té paní – takto si pohrával se sny a sny s ním, zatímco Jeník, zabraný do myšlenek na matku, starostlivě pozoroval jeho mlčení, jako pozorujeme lékaře, který soustředěně uvažuje o prostředku proti nějaké těžké chorobě. S K.-ovým návrhem, že by s Brunsvíkem promluvil o zeměměřičském místě, byl Jeník srozuměn, ovšem pouze proto, že tím bude maminka chráněna před otcem, a nadto je to pouze krajní případ, který doufejme nenastane. Jen se ještě zeptal, jak by K. otci vysvětlil tak pozdní návštěvu, a spokojil se, byť trochu zamračeně, s tím, že by K. řekl, že v náhlém zoufalství nad nesnesitelným školnickým postavením a učitelovým ponižujícím zacházením zapomněl na všechny ohledy. Když bylo takto vše promyšleno co možná nejdál dopředu a mož- nost zdaru nebyla už aspoň vyloučena, rozveselil se Jeník, zbaven tíhy přemýšlení, chvilku si s nimi ještě dětsky povídal, nejdřív s K. a pak i s Frídou, která tu dlouho seděla jakoby zabraná v docela jiných myšlenkách, a teprve teď se opět vmísila do hovoru. Mezi jiným se ho zeptala, čím by chtěl být, dlouho přemýšlel a řekl, že by chtěl být mužem, jako je K. Když se ho pak ptali proč, nevěděl ovšem, co odpovědět, a na otázku, jestli by snad chtěl být školníkem, odpověděl rozhodně, že ne. Až když se ho vyptávali dál, zjistili, jakou oklikou dospěl k svému přání. Nynější K.-ova situace nebyla vůbec závidění- hodná, nýbrž smutná a potupná, to viděl jasně i Jeník a nepotřeboval, aby to poznal, pozorovat jiné lidi, sám by byl přece maminku nejraději ochránil před každým K.-ovým pohledem i slovem. Přesto však přišel za K. a požádal ho o pomoc a byl šťasten, když K. souhlasil, i u jiných lidí se mu zdálo, že shledává něco podobného, vždyť i matka se přece o K. sama zmínila. Z tohoto rozporu v něm vznikla víra, že nyní je sice K. ponížený a odpuzující, ale v budoucnu, ovšem nepředstavitelně vzdáleném, přece jen všechny předčí. A právě tato přímo pošetilá dálka a hrdý postup, který k ní povede, Jeníka vábily; za tu cenu chtěl vzít
zavděk dokonce i tím dnešním K. Zvláštní dětinská přemoudřelost tohoto přání pocházela z toho, že Jeník pohlížel na K. z výšky jako na někoho mladšího, jehož budoucnost se prostírá dál než jeho vlastní budoucnost malého chlapce. A na Frídiny opětovné naléhavé otázky hovořil také o těchto věcech s téměř pochmurnou vážností. Až K. jej znovu rozveselil, když řekl, že ví, proč mu Jeník závidí, je prý to kvůli jeho krásné sukovici, která leží na stole a s níž si Jeník během rozhovoru roztržitě pohrával. Nu, K. dovede takové hole zhotovovat, a jestli se jim plán zdaří, udělá Jeníkovi ještě pěknější. Teď už nebylo zřejmé, jestli Jeník opravdu neměl na mysli jen tu hůl, tolik se radoval z K.-ova slibu, a vesele se rozloučil, pevně stiskl K. ruku a řekl: „Tak tedy pozítří.“
160
161
Made with FlippingBook - Online magazine maker