K. rychle vyběhnout a potom mu zase jako číšníkovi rozkázat, aby se stejně rychle vrátil. K. sice věděl, že přílišná povolnost by z něho mohla učinit učitelova otroka nebo fackovacího panáka, avšak hodlal teď až po určitou mez trpělivě snášet učitelovy rozmary, neboť i když ho učitel, jak se ukázalo, nemůže právoplatně vypovědět, může mu jeho místo docela jistě zprotivit až k nesnesení. A na tomto místě teď K. záleželo víc než kdy jindy. Rozmluva s Jeníkem mu dodala nové, možná neprav- děpodobné, naprosto bezdůvodné, ale už nezapomenutelné naděje, dokonce skoro zastřely i Barnabáše. Sledoval-li je, a jinak nemohl, musel k tomu sebrat všechnu svou sílu, o nic jiného se nesměl starat, ani o jídlo, ani o byt nebo vesnické úřady, ba ani o Frídu, a v podstatě šlo přece jen o Frídu, neboť vše ostatní se ho dotýkalo pouze skrze ni. Proto se musel snažit udržet si toto místo, které Frídě skýtalo jakousi jistotu, a vzhledem k tomu mu nesmělo přijít zatěžko strpět od učitele víc, než by jinak dokázal strpět. To všechno ho nijak zvlášť nebolelo, patřilo to do nepřetržité řady drobných životních trampot, nebylo to nic ve srovnání s tím, oč K. usiloval, a nepřišel sem proto, aby tu trávil život v počest- nosti a poklidu. A proto, jako se předtím okamžitě chystal doběhnout do hospody, tak byl teď ochoten podle změněného rozkazu nejdříve uklidit místnost, aby se sem zase mohla vrátit učitelka se svou třídou. Ale s úklidem si bylo třeba pospíšit, neboť K. musel potom přece jen i pro svačinu, a učitel už měl velký hlad a žízeň. K. ho ujistil, že všechno bude podle jeho přání; učitel se chvilku díval, jak K. v rychlosti odklízí lože, rovná tělocvičné nářadí, bleskově zametá, zatímco Frída myla a drhla stupínek. Učitel byl patrně tou horlivostí uspokojen, upozornil ještě, že za dveřmi je připravena hromada dříví na topení – do dřevníku už asi nechtěl K. pustit –, a s výhrůžkou, že se opět brzy vrátí na prohlídku, se odebral k dětem. Když chvíli mlčky pracovali, zeptala se Frída, proč se teď K. učiteli tak podvoluje. Ptala se spíš ze soucitu a starostlivosti, ale K., který zrovna myslel na to, že se Frídě, jak původně slibovala, nepodařilo
14/ FRÍDINA VÝČITú
B
yl nejvyšší čas, že Jeník odešel, neboť krátce nato vrazil do dveří učitel, a vida, jak K. s Frídou klidně sedí u stolu, vykřikl: „Promiňte, že ruším! Ale řekněte mi, kdy se tu konečně uklidí? My se musíme vedle mačkat, vyučování tím trpí, ale vy se tu roztahujete ve velké tělocvičně, a abyste měli ještě víc místa, poslali jste pryč i pomocníky! Teď však aspoň laskavě vstaňte a hněte sebou!“ A obrátil se pouze ke K.: „Ty mi teď dojdeš pro svačinu do hospody U Mostu!“ Vykřikoval to všechno zuřivě, avšak slova byla poměrně mírná, dokonce i to samo o sobě hrubiánské tykání. K. byl ihned ochoten uposlechnout, jen aby učitele vyzkoušel, řekl: „Ale já mám přece výpověď.“ – „Výpověď nevýpověď, dojdi mi pro svačinu,“ řekl učitel. „Výpověď, anebo nevý- pověď, to chci právě vědět,“ řekl K. „Co to žvaníš?“ řekl učitel. „Vždyť jsi přece výpověď nepřijal?“ – „To stačí, aby byla zrušena?“ – „Mně ne,“ řekl učitel, „to mi můžeš věřit, ale starostovi třeba ano, z nepocho- pitelných důvodů. Teď ale běž, nebo vyletíš doopravdy.“ K. byl spokojen, učitel tedy mezitím mluvil se starostou, nebo ani nemluvil, jenom si domyslel starostovo pravděpodobné mínění, a to vyznělo v K.-ův prospěch. K. se teď chystal rychle dojít pro svačinu, ale učitel ho ještě z chodby zavolal zpátky, buď chtěl tímto zvláštním rozkazem jen vyzkoušet K.-ovu služební ochotu, aby se pak podle toho dále zařídil, nebo dostal znovu chuť komandovat a dělalo mu dobře nechat
162
163
Made with FlippingBook - Online magazine maker