učiteli, byls vydán napospas pomocníkům, avšak to nejhorší ze všeho: kvůli mně ses možná provinil na Klammovi. Že se teď chceš neustále dostat ke Klammovi, je jen bezmocná snaha nějak se s ním usmířit. A říkala jsem si, že hostinská, která to všechno ví daleko lépe než já, mě chce svým našeptáváním uchránit nejhorších výčitek svědomí. Dobře míněná, ale zbytečná námaha. Má láska k tobě by mi z toho všeho byla pomohla, nakonec i tebe by byla nesla vpřed, ne-li tady ve vsi, tedy někde jinde, jeden důkaz své síly přece už podala, zachránila tě před Barnabášovou rodinou.“ – „To jsi tedy tenkrát v duchu namítala,“ řekl K., „a co se od té doby změnilo?“ – „Nevím,“ řekla Frída a pohlédla na K.-ovu ruku, která držela její, „snad se nic nezměnilo; když jsi tak blízko u mne a tak klidně se ptáš, pak věřím, že se nic nezměnilo. Ve skutečnosti však,“ Frída vzala K. svou ruku, seděla vzpřímená proti němu a plakala nezakrývajíc si obličej; volně mu nastavovala uslzenou tvář, jako by neplakala nad sebou, a tudíž neměla co skrývat, nýbrž jako by plakala nad K.- ovou zradou a jako by mu tedy patřil i žalostný pohled na ni, „ve skutečnosti se všechno změnilo ve chvíli, kdy jsem tě slyšela mluvit s tím chlapcem. Jak nevinně jsi začal, vyptával ses na domácí poměry, na to a ono, bylo mi, jako bys zrovna přišel do výčepu, přítulný, se srdcem otevřeným, a hledal s dětskou horlivostí můj pohled. Nebyl v tom proti tehdy žádný rozdíl, a přála bych si jen, aby tu byla hostinská, poslouchala tě a zkusila setrvat na svém mínění. Potom však najednou, nevím, jak to přišlo, jsem zpozorovala, s jakým úmyslem s tím chlapcem mluvíš. Účastnými slovy jsi získal jeho důvěru, již není lehko získat, abys pak nerušeně mohl zamířit k cíli, který jsem rozeznávala čím dál jasněji. Tím cílem byla ta paní. Z tvých řečí, naoko starostlivých, mluvil zcela nepokrytě pouze ohled na tvé vlastní záležitosti. Podvedls tu paní dřív, než jsi ji získal. 154 Nejen svou minulost, i svou budoucnost jsem slyšela z tvých slov; bylo mi, jako když vedle mne sedí hostinská a všechno mi vysvětluje, a já se ji ze všech sil snažím odstrčit, ale jasně vidím bez- nadějnost té námahy, a přitom jsem vlastně nebyla podváděna já – už ani podváděna jsem nebyla –, nýbrž ta cizí paní. A když jsem se pak ještě
vzchopila a zeptala se Jeníka, čím chce být, a on řekl, že chce být jako ty, že je tedy už dočista tvůj, jak velký byl teď rozdíl mezi tím dobrým chlapcem, který tu byl zneužit, a mnou tenkrát ve výčepu?“ „Všechno,“ řekl K., který si zvykl na to vyčítání a vzpamatoval se, „všechno, co říkáš, je v jistém smyslu správné, není to nepravdivé, je to jen nepřátelské. Jsou to myšlenky hostinské, mé nepřítelkyně, i když si myslíš, že jsou tvé vlastní myšlenky, to mne uklidňuje. Ale poučné jsou, člověk se může od hostinské ještě leccos naučit. 155 Mně přímo to neřekla, ačkoliv mě jinak nešetřila, svěřila je patrně tobě v naději, že jich použiješ ve chvíli pro mne obzvlášť zlé či rozhodné. Jestliže já tě zneužívám, pak ona tě zneužívá stejně. Teď však, Frído, uvaž i toto: i kdyby všechno bylo přesně tak, jak říká hostinská, bylo by to velmi zlé jen v jediném případě, totiž kdybys mě neměla ráda. Potom, jen potom by to opravdu bylo tak, že jsem tě získal z vypočítavosti a lsti, abych pak s tímto majetkem lichvařil. Snad už pak k mému plánu patřilo i to, že jsem k tobě tehdy přišel zavěšen do Olgy, abych v tobě vyvolal soucit, a hostinská to jenom zapomněla uvést v účtu mých provinění. Jestliže to ale nebylo tak zlé a jestliže tě k sobě nestrhla vychytralá šelma, nýbrž ty sama jsi mi vyšla vstříc, tak jako já vyšel vstříc tobě a oba jsme se nalezli zapomenuvše na sebe, pak mi, Frído, řekni, jak je to potom? Potom přece pracuji na svém stejně jako na tvém, není tu rozdíl a rozlišovat může jen nepřítel. To platí o všem, i o Jeníkovi. Při po- suzování rozhovoru s Jeníkem ostatně velmi přeháníš svůj útlocit, neboť i když se Jeníkovy a mé záměry zcela nekryjí, přece to nejde tak daleko, že by mezi nimi byl rozpor, kromě toho náš nesoulad přece Jeníkovi nezůstal skryt, velice bys podceňovala toho opatrného malého muže, kdyby sis to myslela, a i kdyby mu to snad zůstalo skryto, nikomu to, jak doufám, neublíží.“ „Je tak těžké se v tom všem vyznat, K.,“ řekla Frída a vzdychla, „já k tobě jistě nechovala nedůvěru, a jestli na mne něco takového z hos- tinské přešlo, celá šťastná to odvrhnu a tebe na kolenou odprosím, což vlastně dělám ustavičně, i když říkám tak ošklivé věci. Pravdou však
168
169
Made with FlippingBook - Online magazine maker