dětmi, nebo – raději – na stupínku Gíze u nohou. Nikoho to nerušilo, děti si na to už dávno zvykly, snad tím spíše, že Schwarzer neměl pro děti ani náklonnost, ani porozumění, sotva s nimi promluvil, převzal od Gízy pouze tělocvik a jinak se spokojil tím, že žil v Gízině blízkosti, ovzduší, teple. Jeho největším potěšením bylo sedět vedle Gízy a opra- vovat sešity. I dnes se tím zabývali, Schwarzer přinesl velký stoh sešitů, učitel jim dával vždycky i své, a pokud bylo světlo, viděl je K., jak pracují u jednoho stolečku u okna, hlava vedle hlavy, nehnutě, teď tam bylo vidět jen dvě plápolající svíčky. Spojovala je vážná, mlčenlivá láska, tón udávala Gíza, jejíž těžkopádná bytost se sice občas rozvášnila a potom prolomila všechny hranice, u druhého by však něco podobného nikdy nestrpěla, tak se musel podřídit i temperamentní Schwarzer, musel chodit pomalu, mluvit pomalu, hodně mlčet, bylo však vidět, že je za to vše bohatě odměněn Gízinou prostou, tichou přítomností. Přitom ho Gíza snad ani nemilovala, aspoň její kulaté šedé oči, které nikdy skutečně nezamrkaly, spíš jako by otáčely panenkami, nedávaly na podobné otázky žádnou odpověď, bylo jen vidět, že Schwarzera bez odporu snáší, avšak poctu, že je milována synkem kastelána, nedovedla určitě ocenit a dál klidně a nedotčeně nesla své plné, bujné tělo, ať se po ní Schwarzer díval, nebo ne. Zato Schwarzer jí přinášel krvavou oběť, zůstávaje ve vsi; otcovy posly, kteří pro něho už několikrát přišli, odbýval tak rozhořčeně, jako by již pouhá jimi vyvolaná připomínka zámku a jeho synovských povinností byla citelným, nenapravitelným narušením jeho štěstí. A přece měl vlastně spoustu volného času, neboť Gíza se mu obvykle ukazovala jen během vyučování a při opravování úloh, ne ovšem z vypočítavosti, nýbrž proto, že nade všechno milovala pohodlí, a tudíž samotu, a byla podle všeho nejšťastnější, když se mohla doma v naprosté volnosti natáhnout na pohovku, vedle sebe kočku, která nerušila, protože se už sotva hýbala. Tak se Schwarzer většinu dne potuloval bez práce, ale i to měl rád, protože měl přitom vždycky možnost, jíž velmi často využíval, zajít do Lví ulice, kde Gíza bydlela, vystoupit nahoru k její podkrovní světničce, naslouchat u zamčených
dveří, a pak honem zase odejít, když ve světnici pokaždé bez výjimky zjistil naprosté, nepochopitelné ticho. Přesto se však i u něho občas projevovaly následky tohoto způsobu života – nikdy ovšem v Gízině přítomnosti – v chvilkových směšných výbuších úřední pýchy, jež se ovšem pramálo hodila k jeho nynějšímu postavení; většinou to pak samo sebou nedopadlo zvlášť dobře, jak to zažil i K. 159 Udivovalo jen, že se o Schwarzerovi, aspoň v hospodě U Mostu, přece jen mluvilo s jistou úctou, i když šlo spíše o směšné než úctyhodné věci, i Gíza byla do této úcty pojata. Přesto však bylo nesprávné, že se Schwarzer jako pomocný učitel cítil nějak obzvlášť nadřazený K., tato nadřazenost neexistovala, školník je pro všechny učitele, a dokonce i pro takového učitele jako Schwarzer, velmi důležitou osobou, jíž nelze beztrestně pohrdat, a když už se někdo ze stavovských důvodů nedo- káže takového pohrdání vzdát, musí je alespoň na oplátku učinit snesitelným. K. si to chtěl při vhodné příležitosti připomenout, také měl u něho Schwarzer od prvního večera vroubek, který se nijak nezmenšil tím, že následující dny daly vlastně jeho přivítání za pravdu. Neboť se nesmělo zapomínat na to, že jeho přijetí možná určilo směr všemu ostatnímu. Kvůli Schwarzerovi se veškerá pozornost úřadů hned od první hodiny zcela nesmyslně zaměřila na K., který – ještě naprosto cizí ve vsi, bez známých, bez útočiště, vysílen pochodem, bezmocně leže na slamníku – byl vydán napospas jakémukoli úřednímu zásahu. Jen o jedinou noc později mohlo všechno proběhnout docela jinak, klidně, napůl skrytě. 160 Rozhodně by o něm nikdo nic nebyl věděl, nepodezíral ho, nebo aspoň neváhal nechat ho jako vandrovního jeden den u sebe, poznali by jeho užitečnost a spolehlivost, rozkřiklo by se to v sousedství, a patrně by brzy někde našel místo jako čeledín. Úřadu by to ovšem neušlo. Avšak byl podstatný rozdíl v tom, jestli se kvůli němu vprostřed noci vyburcovala ústřední kancelář, či kdo to byl tehdy u telefonu, jestli se vyžadovalo okamžité rozhodnutí – se zdánlivou pokorou, avšak přece jen s dotěrnou neoblomností, nadto od Schwar- zera, který byl patrně nahoře v nemilosti –, nebo jestli by místo toho
176
177
Made with FlippingBook - Online magazine maker