leckdo z těch, koho ve vsi zatím znám, pokud je zatím znám. Ale teď mě zase, Amálie, mateš tím, že snižuješ ne-li službu svého bratra, tedy aspoň význam, který pro mne má. Možná že nejsi zasvěcena do Barnabášových záležitostí, pak je to dobré a nechám věci, jak jsou, ale možná že jsi zasvěcena – a já mám spíš tento dojem –, pak je to zlé, neboť to by znamenalo, že mě tvůj bratr klame.“ – „Buď klidný,“ řekla Amálie, „ne- jsem zasvěcena, za nic na světě bych se nedala zasvětit, za nic na světě, ani kvůli tobě, a pro tebe bych přece leccos udělala, neboť, jak jsi řekl, jsme hodní lidé. Avšak záležitosti mého bratra patří jemu, nevím o nich nic víc, než kolik se o nich proti své vůli náhodou tu a tam doslechnu. Zato Olga tě může důkladně zpravit, neboť je jeho důvěrnicí.“ A Amálie odešla, nejdříve k rodičům, s nimiž si šeptala, pak do kuchyně; odešla od K. bez pozdravu, jako by věděla, že se ještě dlouho zdrží a že není třeba se loučit.
16
zůstal stát s trochu udiveným obličejem, Olga se nad ním usmála, přitáhla ho k lavici u kamen, zdálo se, že je dooprav- dy šťastná, že tu s ním teď může sedět o samotě, ale bylo to poklidné štěstí, určitě nezkalené žárlivostí. A právě to, že tu nebylo žárlivosti, a tedy jakékoli přísnosti, dělalo K. dobře, 162 s potěšením hleděl do těch modrých očí, nesvádivých, nepanovačných, nýbrž plaše spočí- vajících, plaše odolávajících očí. Jako by se po varování Frídy i hostinské nestal k tomu všemu tady citlivější, nýbrž spíše pozornější a bystřejší. A smál se s Olgou, když se podivila, proč zrovna Amálii nazval hodnou, Amálie je prý leccos, jen hodná prý vlastně není. Načež K. prohlásil, že chvála platila vlastně jí, Olze, ale Amálie že je tak panovačná, že si nejen přivlastní všechno, co se v její přítomnosti řekne, ale člověk jí všechno přisoudí dobrovolně. „To je pravda,“ řekla Olga a zvážněla, „víc pravda, než si myslíš. Amálie je mladší než já, mladší i než Barnabáš, ale v rodině rozhoduje ona, v dobrém i zlém, nese toho ovšem na sobě víc než všichni ostatní, v dobrém i zlém.“ To se K. zdálo přehnané, právě přece Amálie řekla, že se například o bratrovy záležitosti nestará, zato Olga že o tom ví všechno. „Jak bych to vysvětlila?“ řekla Olga, „Amálie se nestará ani o Barnabáše, ani o mne, nestará se vlastně o nikoho, jen o rodiče, o ty pečuje dnem i nocí, teď se jich zase ptala, co si přejí, a šla jim do kuchyně uvařit, kvůli nim se přemohla a vstala, je totiž už od poledne K.
182
183
Made with FlippingBook - Online magazine maker