nemocná a ležela tu na lavici. Ale ačkoli se o nás nestará, 163 jsme na ní závislí, jako by byla nejstarší, a kdyby nám radila v našich věcech, určitě bychom ji poslechli, jenže ona to nedělá, jsme jí cizí. Ty se přece hodně vyznáš v lidech, přicházíš z ciziny; nepřipadá ti taky obzvlášť moudrá?“ – „Obzvlášť nešťastná mi připadá,“ řekl K., „ale jak to jde dohromady s vaším respektem k ní, když například Barnabáš slouží jako posel, ačkoli to Amálie neschvaluje, a snad tím dokonce opovrhuje.“ – „Kdyby věděl, co jiného dělat, ihned by opustil místo posla, které ho vůbec neuspoko- juje.“ – „Copak není vyučený švec?“ zeptal se K. „Jistě že je,“ řekla Olga, „vždyť také vedle toho pracuje pro Brunsvíka, a kdyby chtěl, měl by ve dne v noci co dělat a hodně by vydělal.“ – „Nu tak by tedy měl náhradu za místo posla,“ řekl K. „Za místo posla?“ otázala se Olga s údivem. „Copak je vzal kvůli výdělku?“ – „Aťsi, ale ty říkáš, že ho neuspokojuje,“ řekl K. „Neuspokojuje ho, a to z různých důvodů,“ řekla Olga, „ale je to přece služba na zámku, přese všechno jakási služba na zámku, člověk by si to tak aspoň měl myslet.“ – „Jakže,“ řekl K., „dokonce i o tom jste na pochybách?“ – „Nu vlastně ani ne,“ řekla Olga, „Barnabáš chodí do kan- celáří, stýká se se sluhy jako rovný s rovnými, zdálky vídá i jednotlivé úředníky, dostává poměrně důležité dopisy, někdy dokonce i ústní vzkazy mu svěřují, to je přece hodně, a mohli bychom být hrdi na to, čeho všeho v tak mladém věku již dosáhl.“ K. přikývl, na návrat teď nemyslel. „Má také vlastní livrej?“ zeptal se. „Myslíš tu kazajku?“ řekla Olga. „Ne, tu mu ušila Amálie, ještě než se stal poslem. Ale blížíš se bolavému místu. Měl už dávno dostat od úřadu ne livrej, ta se na zámku nenosí, ale oblek, také mu ho přislíbili, avšak v tomto ohledu jsou na zámku velmi pomalí a nejhorší je, že se nikdy neví, co ta pomalost znamená; může znamenat, že věc je v úředním jednání, může ale také znamenat, že úřední jednání ještě vůbec nezačalo, že tedy například pořád ještě chtějí Barnabáše nejdříve vyzkoušet, avšak může konečně znamenat i to, že úřední jednání už skončilo, z nějakého důvodu byl příslib vzat zpět a Barnabáš nedostane oblek nikdy. Nic bližšího se o tom nelze dovědět nebo teprve až po dlouhé době. Máme tu takové rčení,
184
Made with FlippingBook - Online magazine maker