slovech moc ovládat, a už teprv ne doma, ani otec neřekl Amálii v těch nejhorších dobách jediné slovo výčitky. A to ne snad proto, že by byl Amáliino počínání schvaloval; jak by je mohl schvalovat on, Sortiniho obdivovatel, ani zdaleka je nemohl pochopit, sebe i všechno, co měl, by byl rád Sortinimu obětoval, nikoli ovšem tak, jak se teď doopravdy stalo, pravděpodobně vlivem Sortiniho hněvu. Pravděpodobného hněvu, neboť my jsme o Sortinim už nikdy neslyšeli; jestliže doposud žil v ústraní, pak od nynějška jako by ho vůbec nebylo. 187 A tu bys měl v té době vidět Amálii. Všichni jsme věděli, že se nedostaví žádný výslovný trest. Jen se od nás všichni odtahovali. Jak zdejší lidé, tak zámek. Odklon lidí bylo pochopitelně znát, avšak ze strany zámku nebylo znát vůbec nic. Vždyť jsme ani předtím nepozorovali nijakou péči ze strany zámku, jak bychom teď mohli pozorovat obrat. Ten klid byl nejhorší. Zdaleka ne odklon lidí, nedělali to z nějakého přesvědčení, snad ani proti nám nic vážného neměli, neexistovalo ještě dnešní opovržení, jen ze strachu to udělali a teď čekali, co bude dál. Ani nouze jsme se zatím nemuseli bát, všichni dlužníci nám zaplatili, vyúčtování bylo pro nás výhodné, pokud se nám nedostávalo potravin, pomohli nám potají příbuzní, bylo to snadné, byly přece žně, pole jsme ovšem neměli žádné a pracovat nás nikde nenechali, prvně v životě jsme byli odsouzeni téměř k zahálce. A tak jsme seděli všichni pohromadě při zavřených oknech, v červen- covém a srpnovém horku. Nedělo se nic. Žádné předvolání, žádné zvěsti, žádné zprávy, nic.“ – „Nuže, když se nic nedělo a ani žádný vý- slovný trest se nedal čekat, čeho jste se báli?“ řekl K. „Co jste to za lidi!“ 188 – „Jak ti to mám vyložit?“ řekla Olga. „Nebáli jsme se ničeho, co přijde, trpěli jsme už tím, co právě bylo, žili jsme v trestu. Lidé ve vsi přece čekali jen na to, až k nim přijdeme, až zase otec otevře dílnu, až Amálie, která uměla šít překrásné šaty, ovšem jen pro nejvznešenější lidi, 189 zase přijde pro objednávky, všichni přece litovali toho, co udělali; je-li ve vsi najednou úplně vyřazena nějaká vážená rodina, každý tím nějak utrpí; měli za to, že vykonali jen svou povinnost, když se od nás odtáhli, my bychom si na jejich místě nepočínali jinak. Ani přesně
218
Made with FlippingBook - Online magazine maker