HAMLET

Ilustrace John Austen, překlad Jiří Josek

Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio Horacio

William Shakespeare HAMLET , PRINC DÁNSKÝ

Ilustrace John Austen

(Titulní strana ilustrované edice z roku 1922 vydané nakladatelstvím Selwyn & Blount v Londýně)

MARCELUS, BARNARDO, FRAN- CISCO, členové královské stráže OSRIC, dvorský elegán REYNALDO, sluha Poloniův Herci Šlechtic Kněz Hrobník Vesničan Kapitán ve Fortinbrasově vojsku Angličtí vyslanci Pánové, dámy, vojáci, námořníci, poslové a sloužící. Hrobník Vesničan Kapitán ve Fortinbrasově vojsku Angličtí vyslanci Pánové, dámy, vojáci, námořníci, herci, poslové a sloužící. VOLTEMAND, CORNELIUS, členové královské rady, vyslanci do Norska MARCELUS, BARNARDO, FRANCISCO, členové královské stráže Šlechtic Kněz

HAMLET, princ dánský CLAUDIUS, král dánský, Hamletův strýc DUCH MRTVÉHO KRÁLE, Hamle- tova otce GERTRUDA, královna, Hamletova matka POLONIUS, kancléř HAMLET, princ dánský CLAUDIUS, král dánský, Hamletův strýc DUCH MRTVÉHO KRÁLE, Hamle- tova otce GERTRUDA, královna, Hamletova matka POLONIUS, kancléř HORACIO, přítel a důvěrník Hamletův ROSENCRANTZ, GUILDENSTERN, dvořané, bývalí Hamletovi spolužáci FORTINBRAS, princ norský VOLTEMAND, CORNELIUS, členové královské rady, vyslanci do Nor- ska HORACIO, přítel a důvěrník Hamletův ROSENCRANTZ, GUILDENSTERN, dvořané, bývalí Hamletovi spolužáci FORTINBRAS, princ norský OSRIC, dvorský elegán REYNALDO, sluha Poloniův LAERTES, Poloniův syn OFELIE, Poloniova dcera LAERTES, Poloniův syn OFELIE, Poloniova dcera

Místo děje: Hrad Elsinor a okolí.

Translation © Jiří Josek c/o DILIA, 1999 ISBN: 978-80-88630-27-2

Místo děje: Hrad Elsinor a okolí.

AKT I.

SCÉNA I.

I nejlepší z nich jsou pouhé stíny…

SCÉNA 1. HRAD ELSINOR. NA HRADBÁCH. Vystoupí Barnardo a Francisco, dva strážní.

Barnardo Francisco Barnardo Francisco Barnardo Francisco Barnardo Francisco Barnardo Francisco Barnardo

Kdo tam? 1

Kdo jsi ty? Stůj a řekni heslo.

Ať žije král! 2 Barnardo?

Ano.

Jdeš přesně.

Odbila půlnoc. Můžeš jít spát, Francisco. Dík za vystřídání. Klepu se zimou a srdce mám jak v kleštích.

Byl klid?

Neproběhla tu ani myš.

Tak dobrou noc. A jestli potkáš Horacia s Marcelem, popožeň je. Hlídají dneska se mnou.

Vystoupí Horacio a Marcelus.

Zdá se mi, že je slyším. – Stůj! Kdo tam?

Francisco Horacio Marcelus

Přátelé Dánska.

A dánského krále.

V době, kdy Řím byl na vrcholu slávy, 115 se krátce předtím, nežli Caesar padl, začaly hroby otvírat a mrtví v rubáších vyšli skučet do ulic, létaly komety a rudla rosa, na Slunci byly skvrny, bledá Luna, 120 k níž vzpínají se vody oceánů, zčernala zatměním jak v soudný den. A stejné úkazy, táž znamení, co zvěstují, že osud udeří a svět postihne něco strašného, 125

proč v docích šturmuje se tak, že týden se musí nastavovat nedělí. Kde se vzal tenhle upocený spěch, který nás nutí dřít se ve dne v noci? 80 Víte to někdo? Vysvětlím ti to. 6 Vím aspoň, co se šeptá. Mrtvý král, ten, jehož přízrak jsme tu viděli, byl, jak je známo, vyzván Fortinbrasem, tehdejším pyšným norským vladařem, 85 k souboji, a v něm náš hrdinný Hamlet, jak se mu v Dánsku slavně říkalo, norského krále zabil. Ten, jak víte, dle smlouvy právoplatně zpečetěné, s životem přišel i o část své země, 90 kterou naopak získal přemožitel, jenž byl by býval nucen rovnocenné území Dánska zase přepustit Fortinbrasovi, kdyby vyhrál on. Takhle dle paragrafů téže smlouvy 95 tu zemi získal Hamlet. Jenže pozor! Fortinbras mladší, drazí pánové, mladý a horkokrevný synátor, po koutech Norska sehnal do kupy sebranku všeho schopných rabijátů, 100 co za kus žvance mají žaludek na to pustit se do pochybné akce a – jak se nám teď jeví – podniknou vše, aby z držení nám vyrvali ty země, které starý Fortinbras 105 v souboji ztratil. To je, aspoň myslím, základní důvod všech těch příprav, smysl Taky si myslím, že to takhle bude. 110 A možná proto přichází ten přízrak v podobě krále, který byl a je u počátku všech těchhle rozbrojů. Pálí to v mysli jako smítko v oku. našeho bdění, pravá příčina ruchu a spěchu v naší krajině.

AKT I. SCÉNA 1.

Horacio

teď zem i nebe předvádějí nám, na našem podnebí a našich lidech.

Vystoupí Duch.

Tiše! Vidíte? Tamhle to jde zas. Ať umřu, ale zastavím to. – Stůj!

Duch rozpřáhne paže.

Pokud jsi mocen řeči nebo hlasu, 130 ozvi se, mluv! Má - li se něco učinit, co tobě uleví a mně bude sloužit ke cti, ozvi se, mluv! Je - li ti známo, co lze vykonat, 135 aby se ochránila naše zem, ozvi se, mluv! Nebo jsi zaživa uloupil zlato a pod zemí ho ukryl, za což prý duchové musí nocí obcházet? 140 Svěř se nám, stůj!

Zakokrhá kohout.

Barnardo

Marceli, zadrž to!

Marcelus Horacio

Mám po tom seknout?

Sekni! Zastav to!

Horacio

SCÉNA 2.

Barnardo Horacio

Tady je!

AKT I. SCÉNA 1.

AKT I. SCÉNA 2.

Ne, tady!

NA HRADĚ. Fanfára. Vystoupí Claudius, král dánský, královna Gertruda, královská rada: Voltemand, Cornelius, Polonius, jeho syn Laertes a dcera Ofelie, princ Hamlet (oblečen v černém) a další.

Odejde Duch.

Marcelus

Zmizelo to. Byla to hloupost takhle vyrukovat 145 násilím na královské zjevení. Je přece nezranitelný jak vzduch a naše rány jsou mu leda k smíchu. Chtěl něco říct, než zakokrhal kohout. V tu chvíli lekl se jak provinilec, 150 pro kterého si přišli. Říká se, že kohout, zvěstovatel svítání, svou břesknou, jásající fanfárou probouzí božstvo dne. Když chudák duch, ať na zemi, ve vzduchu, v ohni, v moři, 155 to varování slyší, musí hned zpátky do svého vězení. Co jsme tu viděli, je toho důkazem. Jen kohout zakokrhal, už byl pryč. Někteří tvrdí, že když přijde čas, 160 kdy slavíme zrození Spasitele, to ranní ptáče křičí celou noc, takže si žádný duch netroufne vyjít, noci jsou klidné, hvězdy nepadají, bludičky, víly, čarodějnice 165 ztratí svou moc. Tak svatý je to čas. Taky jsem slyšel. Něco na tom bude. Pohleďte! Ráno v rudém kabátě už brouzdá rosou z východního kopce. Skončeme stráž, a jestli můžu radit, 170 povězme o tom, co jsme viděli, mladému Hamletovi.Vsadím se, že duch, k nám němý, k němu promluví. Jak láska k princi, tak i povinnost nám velí takhle jednat. Souhlasíte?

Claudius

Přestože smrt našeho bratra Hamleta je dosud čerstvou ranou, pro kterou se sluší v srdci chovat žal a která svraštila čelo země bolestí, rozvaha navzdor přirozeným sklonům 5 nás nutí nést náš smutek rozumně a pamětlivi být i vlastních zájmů. Proto svou dříve sestru, nyní královnu, 7 jež spolu s námi nese břímě vlády, jsme takříkajíc s hořkou radostí, 10 s úsměvem v jednom, slzou v druhém oku, pohřebně veselí, svatebně smutní, se stejnou mírou slasti jako strasti, pojali za ženu. Tak ostatně 8 jste nám vy sami radili a my 15 souhlasili. Za vaši radu díky. Dále bych vám rád oznámil, že mladý princ Fortinbras, buď že nás neuznává, či myslí si, že smrtí mého bratra se náš stát rozklíží a rozpadne, 20 chtěl využít zdánlivé výhody, a tak nám poslal urážlivý list. V něm od nás žádá zpátky území, jež jeho otec musel kdysi dát po právu našemu chrabrému bratrovi. 25 Tolik on. Co my na to? Nuže slyšte. Napsali jsme hned ostrou odpověď norskému králi, strýci Fortinbrase – starci, jenž nemocí upoután na lože snad ani neví, co synovec tropí –, 30 ať zarazí ty rejdy. Vždyť to všechno: odvody, verbování, zbraně, jde jen z jeho kapsy. Vypravili jsme

Barnardo Horacio

Marcelus

Horacio

Marcelus

Udělejme to, a já přesně vím, kde ho teď ráno jistě najdeme.

Odejdou. 14

Hamlet Marcelus Hamlet Horacio

Kde že se to stalo?

AKT I. SCÉNA 2.

Venku na hradbách, kde jsme měli stráž.

Oslovil jsi to?

Ano, oslovil. Však odpovědi jsem se nedočkal. 215 I když bych řek, že v jednu chvíli zvedlo to hlavu, jako že se chystá mluvit. Vtom ale zakokrhal první kohout a na ten zvuk to sebou prudce trhlo a zmizelo nám z očí.

Hamlet Horacio

Velmi zvláštní. 220

Jako že žiju, je to pravda, princi. Přišlo nám, že je naší povinností vám o tom říct. Výborně, ale nelíbí se mi to. Dnes v noci máte hlídku?

Hamlet

Barnardo, Marcelus Barnardo, Marcelus Hamlet Barnardo, Marcelus Hamlet

Máme, princi. 225

V brnění že byl?

Ano, v brnění.

Od hlavy k patě?

Ano, shora dolů.

Hamlet Horacio Hamlet Horacio Hamlet Horacio Hamlet Horacio Hamlet Horacio Hamlet

Takže do tváře jste mu neviděli. Viděli, dobře. Měl zvednuté hledí. A jak se tvářil? Mračil se? 230 Ve tváři měl spíš smutek nežli hněv.

Byl bledý, brunátný?

Děsivě bledý.

A očima se díval přímo na vás?

Upřeně na nás.

Že jsem při tom nebyl!

Bylo by vás to vyděsilo.

Jistě. 235

A zůstalo to dlouho?

Horacio Marcelus, Barnardo

Než pomalu bych napočítal do sta.

Určitě dýl.

že nechápeš, jak je to nebezpečné? Věříš těm citům, nebo co to je? Já sama nevím, co si o tom myslet. Řeknu ti co. To, že jsi hloupá holka, 105 pokud máš za jisté ty jisté city, které ti vyjevil. Jeho nic nestály,

AKT I. SCÉNA 3.

Ofelie

Polonius

ale ty za ně draze zaplatíš, a vyjevený z toho budu já.

Ofelie

Vyznal mi lásku ve vší počestnosti, 18 nic jiného. Nic jiného než tvou počestnost nechce!

Polonius

Ofelie

A při tom vyznání se zaříkával těmi nejsvatějšími svátostmi.

Polonius

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. 115 To známe. Když muž zahoří, pak plácá, co přinese mu slina na jazyk. Však tohle vzplanutí blafne a zmizí, zazáří, zhasne, ani nezahřeje. Tak si ho nepleť s ohněm. Ode dneška 120 budeš se, Ofelie, držet zpátky. Nebudeš tančit tak, jak někdo píská. a smí si běhat na volnější lonži, 125 než můžeš ty. Zkrátka a dobře, dcero, těm jeho slibům nevěř. Slib je kuplíř, který se navenek tváří moc hezky, zbožností ohání se, ale zatím jen pídí se, jak ctnostné zneuctít 130 a slušné oklamat. Jednou a provždy A pokud jde o prince Hamleta, uvědom si, že je to mladý pán ti jednoduše zakazuju, abys zbůhdarma utrácela volný čas tím, že se budeš stýkat s Hamletem. Pamatuj na to. Pozor na mě! Jdi už. 135

Ofelie

Jak přejete si, otče. 19

Odejdou .

SCÉNA 4.

AKT I. SCÉNA 4.

NA HRADBÁCH. Vystoupí Hamlet, Horacio a Marcelus.

Hamlet Horacio Hamlet Horacio Marcelus Horacio

Brr, to je chladno. Ten vzduch přímo kouše.

Štiplavá zima, leze za nehty.

Kolik je hodin?

Brzo bude půlnoc.

Už odbila.

Opravdu? Neslyšel jsem.

Co nevidět tu bude chvíle, kdy 5 se přízrak objevuje na hradbách. Fanfára a dva výstřely z děla. Co se to děje? Král nešel spát a uspořádal pitku. Chlastá a křepčí v kole jako ďas, a pokaždé když dopije své rýnské, 10 buben a trubka, teď i rána z děla, hlásí, jaký je pašák. Bohužel ano. Já ale, přestože jsem tady doma a zvykl jsem si na něj, soudím, že 15 by se měl spíše zrušit, nežli ctít. Ty věčné pijatyky vrhají na nás moc špatné světlo před sousedy. To je zvyk? Však už se říká: „Pije jako Dán.“ A k tomu se pak přičte ledacos, 20 takže i když jsme v jiných věcech dobří, dobrou pověst už zpátky nezískáme. Je to, jak když se člověk narodí s nějakou vadou. Můžeš například mít špatný původ. Tvá vina to není, 25 protože rodiče sis nevybral. Nebo máš jinou náturu než jiní a nezměníš ji, kdybys nejvíc chtěl. Nebo se, dejme tomu, odlišuješ od běžných mravů zvláštní zálibou. 30

Hamlet

Horacio Hamlet

(Výjev z přebalu ilustrované edice z roku 1922 vydané nakladatelstvím Selwyn & Blount v Londýně)

a jako když do mléka kápneš ocet, zdravou a čirou krev v tu ránu srazí v odporné žmolky. To se stalo mně 70 a hned mi naskočily po těle pupence, boláky, mokvavé vředy, až hrůza pohledět. Takhle jsem ve spánku byl rukou bratra připraven najednou o život, o trůn, 75 o královnu, a nepřipraven k smrti, nepomazán a neomilostněn, byl bez zpovědi poslán zpovídat se z dluhů a hříchů lidské smrtelnosti. Ta hrůza! Hrůza! Hrůza hrůzoucí! 80 Jsi - li co k čemu, nesmíš dopustit, aby se z lože dánských králů stal odporný pelech krvesmilníků. Cokoli ale uděláš, ať není v myšlenkách ani činech namířeno 85 proti tvé matce. Tu nech Pánubohu a bodlinám a trnům, které jí drásají duši. Musím odejít. Světélka světlušek už pobledla, jak marně zápolí s úsvitem dne. 90 Musím jít! Sbohem. Nezapomeň na mě!

AKT I. SCÉNA 5.

Odejde Duch.

Hamlet

Mocnosti nebeské! Či pozemské! Mám přidat ještě peklo? Srdce, vydrž! Svaly a šlachy, teď mě nezraďte! Držte mě na nohou! Nezapomeň! 95 Ne, duchu, dokud v téhle zmatené lebce mám paměť, nezapomenu. Spíš z alba paměti hned vyhodím 24 všechny ty banality, co tam jsou: citáty z knih, dojmy a vzpomínky, 100 co si tam shromažďuji od dětství. A jedině tvé přikázání vpíšu si do hlavy červeným písmem jako

posvátný úkol. Ano, přísahám! Ta zvrhlá ženská! 105 Ten lump, ten lump, ten usměvavý lotr! Mám nový záznam do památníčku: Můžeš se smát a culit, a být grázl. 25 Alespoň u nás v Dánsku určitě. (Píše si) Už se těš, strýčku! Já jdu splnit slib. 110 Řekl mi: „Sbohem. Nezapomeň na mě!“ A já jsem přísahal.

AKT I. SCÉNA 5.

Vystoupí Horacio a Marcelus.

Horacio Marcelus Horacio Hamlet Marcelus Hamlet Marcelus Horacio Hamlet Horacio Hamlet Horacio Marcelus Hamlet Horacio, Marcelus Hamlet

(Volá) Výsosti, princi! ( Volá) Princi Hamlete! Nebe ho chraň! 115

(Stranou) Amen.

(Volá) Holahó, princi!

Holahó, ptáčku, puťa puťa! 26

Výsosti, tak jak?

Prozradil vám něco? 120

Úžasnou novinu!

Tak mluvte. Co se stalo? A vy to vyžvaníte! To zrovna. Já o tom budu mlčet, přísahám. Představte si, že nikdo neví o tom – A neřeknete nic? Já taky, pane. 125 Neexistuje v Dánsku větší lotr než – 27 kolik měří od hlavy až k patě. 130 Pro tohle nemusel duch vstávat z hrobu. To víme taky. A proto se bez dalších okolků rozloučíme a půjdem každý po svém. Vy, kam vás vede povinnost či touha, 135 neboť, jak víme, všichni mají touhy Správně. To jsem rád. Spolehněte se!

Horacio

Hamlet

(Vstupní strana z ilustrované edice z roku 1922 vydané nakladatelstvím Selwyn & Blount v Londýně)

AKT II.

SCÉNA I.

V POLONIOVĚ KOMNATĚ NA HRADĚ. Vystoupí Polonius a jeho sluha Reynaldo.

Polonius Reynaldo Polonius

Ty peníze a dopisy mu předej!

No samozřejmě.

A, Reynaldo, dostal jsem dobrý nápad. Než za ním půjdeš, pozeptej se kolem, 1 jak se tam chová. No skvěle! To jsem rád! Jdi nejdřív tam, kde v Paříži se schází Dánové. Ptej se, co kde kdo dělá, jak se má, jak je kdo na tom, a tak vůbec, načež když z toho vyptávání vyplyne, 10 Sám jsem na to myslel. 5 že syna znají, můžeš pomalounku se začít ptát i na to, co chcem slyšet. Naznačíš, že ho možná trochu znáš, přes jeho otce nebo přátele, tak, z doslechu. Rozumíš, Reynaldo? 15 „Z doslechu,“ řekneš, „matně“ nebo tak. „A jestli je to on,“ pozvedneš prst, „pak je to pěkný rošťák!“, načež na něj Naprosto, pane.

Reynaldo Polonius

Polonius

A co ti řekl?

AKT II. SCÉNA 1.

Ofelie

Pevně mi sevřel ruku v zápěstí, potom se odtáhl na délku paže a s druhou rukou takhle na čele 90 si zkoumavě prohlížel moji tvář, jako by mě chtěl malovat. Tak zůstal dost dlouho. Pak mě lehce pohladil, třikrát jen smutně hlavou zakýval a vyrazil tak srdceryvný vzdech, 95 až se mu celé tělo otřáslo jak v agónii. Potom mě zas pustil a s hlavou otočenou přes rameno odcházel z pokoje, poslepu našel dveře a jimi vyšel ven, však oči 100 až do konce upíral pořád na mne. 2 Pojď! Půjdem spolu ihned za králem. To jistě je milostné poblouznění, což bývá hrozně nebezpečná věc, protože jako každá vášeň zbaví 105 člověka vlády nad sebou a vede k zoufalým, zbrklým činům. Chudák princ! Byla jsi na něj nějak obzvlášť příkrá? Ne, jenom jsem mu, jak jste poručil, vrátila dopisy a zakázala, 110 aby mě navštěvoval. Z toho šílí. Škoda že jsem si ho víc nevšímal a nepoznal, oč jde. Bál jsem se, že si s tebou jen zahrává a chce tě zničit! To jsem to přehnal! Staří musí vždycky 115 být podezíravější, než je zdrávo, zatímco mladí nejsou schopni myslet minutu dopředu. Pojď ke králi. Musí to vědět. Je moudřejší do toho říznout hned než otálet a čekat na zánět. 120 Pojďme.

Polonius

Ofelie

Polonius

Horacio Horacio

Odejdou .

Hamlet

Pošlem to k holiči i s vaší bradou. ô ûK Prvnímu herciü Prosím tě, pokračuj. Toho baví leda nějaké odrhovačky nebo prasečinky, jinak usne. Říkej to o Hekubě.

První herec

Ano, máme.

AKT II. SCÉNA 2.

Hamlet

Tak nám ji zítra večer předveďte. A rád bych, aby ses naučil krátký monolog, asi deset dvanáct řádků, které bych do toho dopsal. Je to možné? To jsem rád. ûKe všem hercůmü Jděte za tím pánem, prosím vás. Ale ne abyste ho parodovali. Samozřejmě, Výsosti.

První herec

„Ten pohled na zhrůznělou královnu…“ 16

Hamlet Polonius

„Zhrůznělá královna!“

První herec

To je dobré! „Zhrůznělá královna!“ „… jak bosa vyběhla z těch plamenů, osleplá pláčem, s plenou na hlavě, 500 kde dřív se jí skvěl pyšně diadém, přes bedra vyhublá rozením dětí 17 jen letmo přehozenou roušku. Kdo ji v tu chvíli spatřil, navždy proklel jazykem záštiplným krutý osud. 505 A kdyby sami bozi viděli ji, když Pyrrha zahlédla, jak s rozkoší jejímu muži osekává údy, a uslyšeli její strašný výkřik, nejsou - li zcela hluší k lidské bídě, 510 rozplakali by se a jejich pláč by zhasil všechny hvězdy na nebi.“

Hamlet

První herec

Odejdou herci.

ûK Rosencrantzi a Guildensternoviü Přátelé, zatím na shledanou. Večer se uvidíme. Vítejte na Elsinoru.

Rosencrantz Děkujeme, princi. 540

Odejdou Rosencrantz a Guildenstern.

Hamlet

Není zač. Sbohem. ô Konečně jsem sám. Co vůbec jsem, já ubožák, já srab? Vždyť je to hrůza! Tenhle herec tady při představě, při zdání pocitu se dokáže tak vžít do pouhé hry, 545 že najednou se celý promění: v očích má slzy, tvář jak ztrhanou, hlas se mu láme, všechno působí tak opravdově. A to pro nic za nic. Pro Hekubu! 550 Co je mu po Hekubě, a jí po něm, aby kvůli ní musel naříkat? Kdyby měl důvod jak já, co by dělal? Utopil by se v slzách na scéně, zděsil by lidi hrůznou litanií, 555 při které by se vinní doznávali, nevinní trnuli, neznalí žasli a nikdo nevěřil by vlastním očím. A já? 19 Jsem slaboch, sketa! Jenom přešlapuju, 560 a nejsem schopen dělat vůbec nic. A nikoho se zastat! Ani otce,

Polonius

Podívejte na něj. Sám dočista zbledl a v očích má slzy. 18 ûK Prvnímu herciü Prosím vás, už toho nechte. ûK Prvnímu herciü Tak dobře. O zbytek tě poprosím později. ô Drahý pane kancléři, postarejte se o ty herce co nejlépe. Rozuměl jste mi? Ať mají všechno, co potřebujou, protože oni jsou ta pravá esence a kronika doby. Je lepší mít špatnou pověst po smrti než být zaživa špatně zapsán u herců. 520 Proboha, to ne! Mnohem líp. Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by ušel výprasku? Postarejte se o ně jako o sebe. Čím nepatřičnější vám to bude připadat, tím líp pro vás. Zaveďte je dovnitř. Postarám se o ně, jak se patří.

Hamlet

Polonius Hamlet

Polonius

ûK hercůmü Pánové, pojďme. Odejde.

Hamlet

ûK hercůmü Jděte, přátelé. Zítra nám zahrajete. ûK Prvnímuherciü Prosím tě, kamaráde, mám prosbu. Nemáte náhodou nastudovanou „Gonzagovu vraždu“?

kterému vzali všechno: království i život. Opravdu jsem srab? Ať někdo mi řekne: „Lumpe!“, zlomí o mě hůl, 565 vyrve mi vousy, plivne do očí, dá pěstí do brady nebo mi upře nos mezi očima! Ať si to zkusí! No? Asi jsem zbabělec a musím mít 570 zaječí srdce, místo krve břečku, že si to nechám líbit, jinak bych vnitřnostmi toho zmetka dávno krmil krkavce v celém kraji. Lotr, bídák, ta zrádná, chlípná, nelítostná krysa! 575 Zabiju ho! Nejsem já pro legraci? Je to skvělé, že já, jehož otec byl zavražděn, já, jehož ke mstě volá nebe s peklem, si jako děvka ulevuju tím, 580 že sprostě nadávám. Tak s tím už dost! Teď radši vezmu rozum do hrsti. Jsou případy, kdy vrah byl v divadle, a scéna, kterou viděl, byla tak působivá, že jeho svědomí 585 se ozvalo a on se k činu doznal. Vždyť vražda, ačkoli je němá, umí úžasně křičet. Nechám před strýcem ty herce sehrát výstup podobný otcově vraždě. Nespustím z něj oči, 590 a ať se ukáže. Jestli v něm hrkne, vím, na čem jsem. Vždyť ten duch mohl být třeba i ďábel. Ďábel má tu moc vzít na sebe podobu kohokoli a možná využil mé sklíčenosti 595 a temných pocitů, nad nimiž vládne, aby mě zničil. Chci mít jistotu, hmatatelnější, než je duch. Snad hra 20 ho usvědčí a důkaz obstará. Odejde.

AKT II. SCÉNA 2.

AKT III.

SCÉNA I.

NA HRADĚ. Vystoupí král Claudius, královna Gertruda, Polonius, Ofelie, Rosencrantz, Guildenstern.

Claudius

(K Rosencrantzi a Guildensternovi) Opravdu nejste s to z něj vytáhnout,

proč se teď chová takhle podivně a musí klid a pohodu nás všech rušit svým nebezpečným třeštěním? Rosencrantz On připouští, že není v pořádku, 5 však co je za tím, z něho nedostanem. Guildenstern Je odtažitý, nesvěřuje se, a když chcem slyšet, co mu vlastně je, odbude nás nějakou bláznivinou a změní téma. Gertruda Jak vás přijal? Dobře? 10 Rosencrantz S veškerou úctou. Guildenstern I když to bylo hodně nucené.

Vystoupí král Claudius, královna Gertruda, Polonius, Ofelie, Rosencrantz, Guildenstern, s doprovodem dalších šlechticů a královské stráže s pochodněmi.

jak vesele se tváří, a přitom můj otec zemřel sotva před dvěma hodinami.

AKT III. SCÉNA 2.

Ofelie

Už jsou to dvakrát dva měsíce, princi. 12

Hamlet

Tak dlouho? Pak tedy pryč se smutkem a oblečme si hroší kůži! Nebesa, dva měsíce je po něm, a pořád se na něho ještě nezapomnělo? Pak je tu naděje, že vzpomínka na velkého člověka zůstane živá půl roku po jeho smrti! Ovšem pouze v případě, že 130 nadělal velké dluhy. To si pak někdo vzpomene a třeba i zazpívá: „Ach, není tu, není, co by mě těšilo…“ 13 Fanfára. Pantomima. Vystoupí Král a Královna. Královna Krále obejme a oba spočinou na chvíli v náručí. Ona před ním pokleká a činí sliby věrnosti a lásky. On ji pozvedá a sklání hlavu k její šíji. Král se pak položí vedle záhonu květin. Ona, když vidí, že Král usnul, jde pryč. Vtom přichází další muž, vezme Králi korunu, políbí ji a vlije spáči do ucha jed, načež odejde. Královna se vrací, najde Krále mrtvého a propuká v žal. Vrah s několika dalšími přichází. Všichni jí vyjadřují soustrast. Mrtvé tělo Krále je odneseno.Vrah si namlouvá Královnu dárky. Ona se chvíli jakoby zdráhá, ale nakonec jeho lásku přijímá. Herci odejdou.

Claudius Hamlet Claudius Hamlet

Synovec Hamlet! Jak se vede?

Vede se dobře. Svádí se ještě líp. A ze všeho nejlíp se podvádí. Ale to vám, Sire, nevadí. Nevadí, protože se mě tvoje odpověď netýká. 95 Nemáte pravdu. Bývala to netykavka. Ale už není. ûK Polonioviü Pane kancléři, prý jste ještě jako student hrával divadlo? Jednou jsem byl Julius Caesar. Zabili mě na Kapitolu. Brutus mě zabil. To bylo brutální zabít tak kapitální kus. ô Jsou už herci připraveni? Ano, a považovali mě za dobrého herce. A koho jste zosobnil? 100

Polonius Hamlet Polonius

Hamlet

Rosencrantz Ano, princi. Čekají na váš pokyn. 105 Gertruda Pojď sem, Hamlete. Posaď se vedle mě. Hamlet Ne, matko. Tady je silnější magnet.

Posadí se k Ofelii.

Polonius Hamlet

ûStranou ke Claudioviü Vidíte, Veličenstvo? ûLehá si Ofelii k nohámü Smím si vám lehnout mezi nohy, slečno?

Ofelie

Co to bylo, princi?

Hamlet

Tohle? Jen taková malá zákeřná lumpárna. 135

Ofelie

To asi předvádějí, o čem bude ta hra. Vystoupí Prolog.

Ofelie

Ne, princi. 110

Hamlet

Myslel jsem, jestli vám smím položit hlavu do klína.

Ofelie

Ano.

Hamlet

Tenhle nám to poví. Herci už jsou takoví. Co nevědí, nepovědí. Jistě! Ti se nestydí říct, co ukazujou, ani ukázat, 140 co si řeknete. A když vy jim to beze studu ukážete, oni vám řeknou, co to je. Ale řeknou nám, co ukazovali?

Hamlet

Vy jste si myslela, že chci něco ošklivého?

Ofelie

Nic jsem si nemyslela.

Ofelie

Hamlet

To je pěkné pomyšlení: ležet dívce mezi nohama. 115

Hamlet

Ofelie

Prosím? Ale nic.

Hamlet

Ofelie

Jste vtipálek, princi.

Ofelie Prolog

Jste hrubý. Budu se radši dívat na hru. Přišli jsme vám tragédii hrát, a ten z vás, který nás má rád, 145 bude nás tiše poslouchat.

Hamlet

Kdo? Já? Ano. 120

Ofelie

Hamlet

Ovšem. Já jsem pro každou legraci! Co jiného nám konec konců v životě zbývá? Koukněte na mou máti,

Odejde.

Král

Věřím, že míníš upřímně svá slova, málokdo však se tak, jak slíbil, chová. Odhodlání je neduživé dítě, s křikem se zrodí, brzy opustí tě, je jako hruška, jež na větvi visí, 185 však změkne a bác! k zemi pospíší si. Závazky, které vůči sobě máme, jen zřídkakdy na sobě vymáháme. Sliby, jež dáváme si v žáru vášně, zapomenem, když naše vášeň zhasne. 190 Čím prudší žal, čím prudší bolest je, tím rychleji se v sobě vybije. Kdo šílí, bolem nebo radostí, za chvíli nemá žádné starosti. Když na světě se všechno stále mění, 195 trvat na stálé lásce moudré není. Co vede k čemu, tak je třeba ptát se, zda láska ke štěstí, či štěstí k lásce? Když mocný padne, často končí sám. Když chudák povýší, je milován. 200 Láska je se štěstím vždy spojená. Kdo má dost všeho, i dost přátel má. A ten, kterému osud nepřeje, má málo lásky, přátel, naděje. Však abych se teď vrátil, kde jsem začal. 205 Úmysly naše jsou jak dětská káča, která se točí po své vlastní ose, jen osud ví, kam hračka dostane se. Že podruhé se nevdáš, věříš pevně. Svůj názor změníš, až mě spolkne země. 210

AKT III. SCÉNA 2.

Hamlet

To byl prolog, nebo veršovánka do prstýnku?

Ofelie

Bylo to krátké.

Hamlet

Jako ženská láska. Vystoupí dva herci jako Král a Královna. Fébus už třicetkrát ve zlatém voze 150 oblétl zeměkruh po roční dráze a dvanáct lun třicetkrát naši zem zalilo stříbrojasným úplňkem od chvíle, kdy jsme vyznali si lásku a ruce spojili v manželském svazku. 155 A jistě dalších třicet let my dva se budem vroucně, věrně milovat. Leč běda mi! Jsi teď tak churavý, pobled jsi, zhubl, nic tě nebaví, až mám o tebe strach. Však, pane můj, 160 mým strachem ty se pranic nevzrušuj. Vždyť ženská láska jako ženský strach zmítají ženou jako na vlnách. Čím výš mě láska k tobě vynese, tím hlouběji v úzkosti topím se. 165 Kdo miluje, i z malých obav šílí, z velkého strachu láska dále sílí. Miláčku, vskutku brzy opustím tě, neb už se sotva držím při životě, a ty tu v krásném světě zůstaneš, 170 ctěná a šťastná. Sama nebudeš. Najdeš si nového ô Ó, zadrž, muži. Takto tě zradit nikdy nedokáži. Žena se vdává jenom jednou provždy. Prvního muže druhým sňatkem vraždí. 175 ûStranouü To jsou hořké kapky! Jako jed. Vždyť druhá svatba nikdy není z lásky, je z lakoty či z jiných pudů nízkých. Když druhého mám muže v objetí, zabíjím prvního, ač je už po smrti. 180

Král

Královna

Král

Královna

Ať žiju o hladu ve věčné tmě, ať spánek v noci nenavštíví mě, ať nemám žádnou víru, naději a ve vězení život dožiji,

Hamlet Královna

ať všechno hezké ztratí se mi z očí 215 a hrůza, nemoc, zoufalství mě zničí,

ať nenajdu klid tady ani tam, jestli se ovdovělá opět vdám.

Hamlet

Co když to nedodrží!

Ty směsi trav trhaných o půlnoci, natřikrát sycená smrtící mocí, svou krutou silou a zlou magií zmař naráz život toho, jenž tu spí.

AKT III. SCÉNA 2.

Král

Závažný slib! Má drahá, miluji tě, 220 však teď mě tu nech, prosím, o samotě. Jsem unaven, chci spát.

Královna

Spi! Klidně spi!

Kéž nás dva nikdy nic už netrápí!

Naleje jed do ucha Krále.

Král usne. Královna odejde.

Hamlet

Otrávil ho v zahradě, aby získal jeho korunu. Korunu 15 krále Gonzaga. Ten příběh se skutečně stal a existuje 16 o tom písemný doklad napsaný vybroušenou italštinou. Za chvíli uvidíte, jak vrah získá lásku Gonzagovy ženy.

Hamlet

ûKe Gertruděü Jak se vám, matko, ta hra líbí? Myslím, že ta dáma toho slibuje až moc. 225 Znáš tu hru? Není v tom nic závadného? Kdepak. To všechno je jen jako. To jsou jen zdánlivé jedovatosti. Nic skutečně závadného. „Past na myši“. Chytlavý titul! Hra vypovídá o vraždě, která se stala ve Vídni. Panovník se Však ona svůj slib splní! Jak se ta hra jmenuje? 230 jmenuje Gonzago a jeho ženou je jistá Baptista. Jak uvidíte, Sire, je to celé moc a moc ošklivá lumpárna. Ale co? Nás se to přece netýká, že? My máme 235 svědomí čisté. Každý ví, kde ho bota tlačí, ale nám botky padnou jako ulité.

Gertruda Hamlet Claudius Hamlet Claudius Hamlet

Ofelie

Král vstává.

Hamlet

Copak? Že by ho ta petarda naslepo tak vyděsila? 260

Gertruda Polonius Claudius Polonius

ûKe Claudioviü Není ti dobře, muži?

Konec představení! Posviťte mi! Jdeme! Světla sem! Světla sem!

Odejdou všichni kromě Hamleta a Horacia.

Hamlet

Střelený jelen naříká, 265 a zdravý radost má, jeden je hop a druhý trop, a svět se točí dál. Nasaď mi masku klauna a kopej mě do zadku, Horacio, jestli tohle nebyl úspěch. Kdybych už 270 nadosmrti nic nedokázal, tahle produkce ze mě udělala principála všech šmíráků.

Vystoupí Lucianus.

Tohle je jistý Lucianus, králův synovec. 14 Vás by si mohli najmout jako vypravěče, princi. Já bych mohl vyprávět leda tak historky o pimprlatech, která se vodí na provázku a která předstírají lásku.

Ofelie

Hamlet

Horacio Hamlet

Všech ne, princi, jenom jednoho.

Ale ten stojí za to!

Ofelie

Jste tvrdý, princi.

Protože, jak jistě víš, 275 jde to s náma z kopce už od chvíle, co za krále máme toho ô kašpara.

Hamlet

Stačí pár vzdechů, trocha něžnosti, a moje tvrdost změkne ô k vaší lítosti.

Ofelie

Vy si mě dobíráte. 245

Hamlet

Je lepší, když si jeden druhého dobře dobírá, než špatně bere. ôTak začni, vrahu. Přestaň se už pitvořit a spusť! Nuže: „Kroužící havran krvavou mstu kráká…“

Horacio Hamlet Horacio Hamlet

Takhle se připravit o rým, princi!

Kamaráde, dám tisíc liber za slovo toho ducha. 280 Viděls ho?

Lucianus

Zmar v srdci, v ruce jed a všude klid, jen oběť spí tu, je čas udeřit. 250

Viděl. Moc dobře.

Když jsem řek, že ho otrávil v zahradě?

Horacio Hamlet

Viděl jsem všechno.

AKT III. SCÉNA 2.

Tak vidíš! Sem, muzikanti! Něco nám zašveholte! 285 Neboť když král divadlo nemá rád, sám musí přestat komedii hrát. Kde je ta muzika?

Vystoupí Rosencrantz a Guildenstern.

Guildenstern Mohu, princi, na slovíčko? Hamlet A třeba na celý slovník! 290 Guildenstern Král, princi ô Hamlet Co je s ním? Guildenstern Je ve své komnatě, celý brunátný. Hamlet To už je zase namol? Guildenstern Ne, spíš se hněvá. 295 Hamlet Bylo by od vás moudřejší, pane, abyste s touhle diagnózou šel raději za felčarem než za mnou. Já kdybych mu pustil žilou, asi bych nevěděl, kdy přestat. Guildenstern Prosím vás, princi, uklidněte se a soustřeďte se 300 na to, co jsem vám přišel vyřídit. Hamlet Už jsem jak pěna. Vyřizujte. Guildenstern Královna, vaše matka, mě celá usoužená za vámi posílá. Hamlet A já vás u nás vítám. 305 Guildenstern Ne, princi, na tyhle legrácky není čas. Buďto mi

račte dát rozumnou odpověď na žádost vaší paní matky, nebo mě, prosím, omluvte a já se poroučím.

Hamlet

Ale to já přece nemůžu. 310

Rosencrantz Co nemůžete? Hamlet

Dát vám rozumnou odpověď. Jaksi jsem se pomát. Ale abych splnil vaši žádost ô nebo, jak říkáte, žádost mé paní matky ô, dám vám aspoň takovou odpověď, na jakou se zmůžu. Takže čeho si žádá 315 moje matka? Rosencrantz Vzkazuje vám, že ji vaše chování naplnilo nesmírným údivem a překvapením. Hamlet Vidíte, jaký jsem syn? Vlastní máma nade mnou žasne!

Ale vsadím se, že tomuto matčinu překvapení něco 320 cupitá v patách. Tak ven s tím! Rosencrantz Přeje si, abyste, než půjdete spát, zašel za ní do její ložnice. Hamlet Žádosti se vyhovuje, i kdyby to byla stokrát moje matka. Ještě nějaká žádost? 325 Rosencrantz Myslel jsem, princi, že jsme bývali přátelé. Hamlet To jsme pořád, při těchhle nenechavých prackách. Rosencrantz Tak mi prozraďte, co se s vámi děje. Uvidíte, jak se vám uleví, když se příteli svěříte s tím, co vás trápí. 330 Hamlet Cítím se velmi ponížen. Rosencrantz Vždyť ale máte královo slovo, že vás následnictví trůnu nemine. Hamlet Správně ô jak se říká: „Dočkej času jako…“ To přísloví a pan král mě deklasují na drůbež. 335

děláte ze mě. Na mě byste chtěli hrát, protože zřejmě víte, co kde zmáčknout a do čeho foukat, abyste ze mě vytáhli mé nejskrytější tajemství, rozezvučeli všechny moje rejstříky od nejhlubších basů až po õstuli. V tomhle malém nástroji je 360 spousta muziky, nádherný hlas, ale vy z něho nevyrazíte ani tón. A to si, kruciõx, myslíte, že na mě se dá hrát snadněji než na öétnu? Ať už jsem pro vás jakýkoli nástroj, drnkejte mi třeba na nervy, ale já vám nezahraju. 365

AKT III. SCÉNA 2.

Vystoupí Polonius.

Pozdrav pámbu, pane kancléři.

Polonius

Princi, Její Milost královna by s vámi chtěla okamžitě mluvit. Vidíte tamhleten mrak? Vypadá trochu jako velbloud, že jo? 370

Hamlet

Vystoupí muzikanti s ùétnami.

Polonius Hamlet Polonius Hamlet Polonius Hamlet

Opravdu. Ano ô učiněný velbloud.

No konečně, öétny! Můžu si jednu půjčit? ûK Rosencrantzi a Guildensternoviü Než se rozloučíme, vysvětlete mi, proč jste mi pořád v patách? Chcete mě uštvat? Guildenstern Jestli vás, princi, má oddanost obtěžuje, pak je to 340 pouze z lásky k vám. Hamlet Tomu nerozumím. Ale víš co, zahraj mi něco na tuhle öétnu. Guildenstern Nemůžu. Hamlet Prosím tě. 345 Guildenstern Ale věřte mi, já to neumím. Hamlet Moc a moc tě prosím. Guildenstern Já nevím, jak se na to hraje. Hamlet Je to stejně snadné jako lhaní. Stačí jen mačkat na tyhle dírky prsty a palcem, foukat do toho, 350 a ono to bude vyluzovat hudbu, která dokáže vyjádřit úplně všechno. Zkus to! Prsty dej sem! Guildenstern Nač by mi to bylo, když z toho nedokážu vyloudit žádný pořádný tón. Neumím hrát na öétnu. Hamlet Tak. A teď si uvědomte, jakou bezcennou věc 355

Spíš ale připomíná lasičku. Záda to má jako lasička.

Nebo jako velryba?

Dočista jako velryba. 375

Tak to tedy budu u máti co by dup. ûStranouü Už z toho vážně šílím. ûK Polonioviü Jak říkám, co by dup. Co by dup, to si snad zapamatujete. 380 ô Loučím se, přátelé. Já to vyřídím.

Polonius Hamlet

Odejdou všichni kromě Hamleta.

Už je tu čarodějný noční čas, kdy z hrobů zívajících stoupá pach pekelné nákazy. Krev moh bych pít a dělat jiná zvěrstva, na něž by se 385 den třásl pomyslit.Teď za matkou. Srdce, buď milosrdné. Nezatvrď se v touze po pomstě i proti ní.

SCÉNA 3.

Musím být krutý, ale být sám sebou. Má slova budou bodat, ne má dýka. 390 V tom jediném snad budu pokrytec: že zaútočím na ni ze všech sil, však trnout budu, abych nezranil.

AKT III. SCÉNA 2.

AKT III. SCÉNA 3.

NA HRADĚ. Vystoupí král Claudius, Rosencrantz a Guildenstern.

Claudius

Nelíbí se mi. Jeho třeštění nás ohrožuje. Proto připravte se. Ihned vám vystavím své pověření a ještě dneska odplujete s ním do Anglie. Dál nelze trpět, aby 5 král sloužil jako neustálý terč útoků šílence.

Odejde .

Guildenstern Jdeme se zchystat. Je přímo vaší svatou povinností dbát o své bezpečí, a chránit tak i všechny duše, kterých vy jste hlavou. 10 Rosencrantz Každý by měl být s plným nasazením a neustále na pozoru před vším, co by mu mohlo škodit. Tím spíš ten,

jenž na svých bedrech nese životy milionů. Když padne hlava státu, 15 nepadne sama, ale do víru strhne vše, co je kolem. Král je jako kolo na špici nejvyššího štítu a k jeho mocným paprskům se vážou tisíce věcí. Jakmile se kolo 20 rozjede z kopce, každá jeho součást se řítí dolů s ním. Když vzdychne král, jako by celý národ zavzdychal. Jděte se, prosím, rychle vypravit. Je lepší do pout zamknout věčný strach 25 než sám být upoutaný v obavách. Odejdou Rosencrantz a Guildenstern. Vystoupí Polonius. Sire, už je na cestě ke své matce. Schovám se za závěs a poslechnu si

Claudius

Rosencrantz Pospíšíme si.

Polonius

SCÉNA 4.

sraz do pekel, kam patří. Musím k matce. To, co sis vymodlil, potrvá krátce.

AKT III. SCÉNA 3.

AKT III. SCÉNA 4.

V KRÁLOVNINĚ LOŽNICI. Vystoupí královna Gertruda a Polonius. Už jde. Pořádně mu to spočítejte, že svými výstřelky moc přestřelil, že vy ho bráníte, jinak by zchytal od krále své. Já budu jako myška. A hezky zostra! 5 Buď bez obav. Já vím. A schovej se. Slyším ho za dveřmi.

Odejde .

Claudius

Když nevěřím svým vlastním modlitbám, sotva se jimi nebe dovolám.

Polonius

Odejde.

Gertruda

Polonius se schová za závěsem. Vystoupí Hamlet.

Hamlet

O co jde, matko?

Gertruda

Hamlete, ublížil jsi svému otci. Matko, ublížila jste mému otci. 10 No tak. Mluv se mnou přece slušně. Tak se mnou vy nemluvte neslušně.

Hamlet

Gertruda

Hamlet

Gertruda

Hamlete, co je s tebou?

Hamlet

Co má být?

Gertruda

Nevíš, kdo jsem?

Hamlet

To vím. Jste královna a žena bratra svého manžela. 15 Navíc jste, bohužel, i moje matka. Jak myslíš. Promluví si s tebou jiní. Sedni a poslouchej mě. Neodejdeš, dokud ti nenastavím zrcadlo a neukážu ti tvé pravé nitro. 20

Gertruda

Hamlet

Gertruda

Co hodláš dělat? Chceš mě zabít? Pomoc! 18 Pomozte! Pomoc! ûZa závěsemü Pomoc! Pomoc! Pomoc!

Polonius Hamlet

Co? Krysa je tu? Pryč s tou havětí!

Mečem probodne závěs.

Polonius

ûZa závěsemü Vždyť on mě zabil! 25

103

102

Gertruda

ûK Hamletoviü Proboha, cos to provedl?

AKT III. SCÉNA 4.

Hamlet

Já nevím.

Je to král? 19

Zvedne závěs a objeví mrtvého Polonia.

Gertruda

Takový zločin! Krvavý a zbrklý! Krvavý zločin. Stejně hnusný, máti, jak zabít krále a žít s jeho vrahem. 30

Hamlet

Gertruda

Jak zabít krále? 20

Hamlet

Ano, to jsem řekl.

ûK Polonioviü Ty hloupý, vlezlý, přičinlivý blázne. Sbohem. Splet jsem si tě. Měls prostě smůlu. Byl jsi moc hr, a to se nevyplácí. ûKe Gertruděü Přestaň už lomit rukama. Mlč! Sedni si! 35

A já ti budu lámat srdce, jestli ho tupý zvyk už nezatvrdil tak, že ho nic neoblomí a je navždy odolné proti veškerému citu.

Gertruda

A co jsem spáchala, že si mě troufáš 40 takhle zle napadat? Spáchalas věc, která je poskvrněním slušnosti, věc, pro niž ctnost je přetvářka, věc, která servala čisté lásce růži z čela a nechala tam vřed, věc, která sliby 45 promění v plané řeči. Spáchalas věc, která smlouvy trhá na cucky a z posvátného náboženství činí omletou veteš. Nebe červená se a jako za soudného dne mu hněv 50 a stesk rozdírá tvář, že musí hledět na tuhle věc! Prosím tě, o co jde, že rovnou svoláváš hromy a blesky? Porovnej tenhle obraz s tamhletím. Na každém je portrét jednoho bratra. 55

Hamlet

Gertruda

Hamlet

105

Page 1 Page 2-3 Page 4-5 Page 6-7 Page 8-9 Page 10-11 Page 12-13 Page 14-15 Page 16-17 Page 18-19 Page 20-21 Page 22-23 Page 24-25 Page 26-27 Page 28-29 Page 30-31 Page 32-33 Page 34-35 Page 36-37 Page 38-39 Page 40-41 Page 42-43 Page 44-45 Page 46-47 Page 48-49 Page 50-51 Page 52-53 Page 54-55 Page 56-57 Page 58-59 Page 60-61 Page 62-63 Page 64-65 Page 66-67 Page 68-69 Page 70-71 Page 72-73 Page 74-75 Page 76-77 Page 78-79 Page 80

Made with FlippingBook - Online magazine maker