V době, kdy Řím byl na vrcholu slávy, 115 se krátce předtím, nežli Caesar padl, začaly hroby otvírat a mrtví v rubáších vyšli skučet do ulic, létaly komety a rudla rosa, na Slunci byly skvrny, bledá Luna, 120 k níž vzpínají se vody oceánů, zčernala zatměním jak v soudný den. A stejné úkazy, táž znamení, co zvěstují, že osud udeří a svět postihne něco strašného, 125
proč v docích šturmuje se tak, že týden se musí nastavovat nedělí. Kde se vzal tenhle upocený spěch, který nás nutí dřít se ve dne v noci? 80 Víte to někdo? Vysvětlím ti to. 6 Vím aspoň, co se šeptá. Mrtvý král, ten, jehož přízrak jsme tu viděli, byl, jak je známo, vyzván Fortinbrasem, tehdejším pyšným norským vladařem, 85 k souboji, a v něm náš hrdinný Hamlet, jak se mu v Dánsku slavně říkalo, norského krále zabil. Ten, jak víte, dle smlouvy právoplatně zpečetěné, s životem přišel i o část své země, 90 kterou naopak získal přemožitel, jenž byl by býval nucen rovnocenné území Dánska zase přepustit Fortinbrasovi, kdyby vyhrál on. Takhle dle paragrafů téže smlouvy 95 tu zemi získal Hamlet. Jenže pozor! Fortinbras mladší, drazí pánové, mladý a horkokrevný synátor, po koutech Norska sehnal do kupy sebranku všeho schopných rabijátů, 100 co za kus žvance mají žaludek na to pustit se do pochybné akce a – jak se nám teď jeví – podniknou vše, aby z držení nám vyrvali ty země, které starý Fortinbras 105 v souboji ztratil. To je, aspoň myslím, základní důvod všech těch příprav, smysl Taky si myslím, že to takhle bude. 110 A možná proto přichází ten přízrak v podobě krále, který byl a je u počátku všech těchhle rozbrojů. Pálí to v mysli jako smítko v oku. našeho bdění, pravá příčina ruchu a spěchu v naší krajině.
AKT I. SCÉNA 1.
AKT I. SCÉNA 1.
Horacio
teď zem i nebe předvádějí nám, na našem podnebí a našich lidech.
Vystoupí Duch.
Tiše! Vidíte? Tamhle to jde zas. Ať umřu, ale zastavím to. – Stůj!
Duch rozpřáhne paže.
Pokud jsi mocen řeči nebo hlasu, 130 ozvi se, mluv! Má - li se něco učinit, co tobě uleví a mně bude sloužit ke cti, ozvi se, mluv! Je - li ti známo, co lze vykonat, 135 aby se ochránila naše zem, ozvi se, mluv! Nebo jsi zaživa uloupil zlato a pod zemí ho ukryl, za což prý duchové musí nocí obcházet? 140 Svěř se nám, stůj!
Zakokrhá kohout.
Barnardo
Marceli, zadrž to!
Marcelus Horacio
Mám po tom seknout?
Sekni! Zastav to!
Horacio
13
12
Made with FlippingBook - Online magazine maker