SCÉNA 2.
Barnardo Horacio
Tady je!
AKT I. SCÉNA 1.
AKT I. SCÉNA 2.
Ne, tady!
NA HRADĚ. Fanfára. Vystoupí Claudius, král dánský, královna Gertruda, královská rada: Voltemand, Cornelius, Polonius, jeho syn Laertes a dcera Ofelie, princ Hamlet (oblečen v černém) a další.
Odejde Duch.
Marcelus
Zmizelo to. Byla to hloupost takhle vyrukovat 145 násilím na královské zjevení. Je přece nezranitelný jak vzduch a naše rány jsou mu leda k smíchu. Chtěl něco říct, než zakokrhal kohout. V tu chvíli lekl se jak provinilec, 150 pro kterého si přišli. Říká se, že kohout, zvěstovatel svítání, svou břesknou, jásající fanfárou probouzí božstvo dne. Když chudák duch, ať na zemi, ve vzduchu, v ohni, v moři, 155 to varování slyší, musí hned zpátky do svého vězení. Co jsme tu viděli, je toho důkazem. Jen kohout zakokrhal, už byl pryč. Někteří tvrdí, že když přijde čas, 160 kdy slavíme zrození Spasitele, to ranní ptáče křičí celou noc, takže si žádný duch netroufne vyjít, noci jsou klidné, hvězdy nepadají, bludičky, víly, čarodějnice 165 ztratí svou moc. Tak svatý je to čas. Taky jsem slyšel. Něco na tom bude. Pohleďte! Ráno v rudém kabátě už brouzdá rosou z východního kopce. Skončeme stráž, a jestli můžu radit, 170 povězme o tom, co jsme viděli, mladému Hamletovi.Vsadím se, že duch, k nám němý, k němu promluví. Jak láska k princi, tak i povinnost nám velí takhle jednat. Souhlasíte?
Claudius
Přestože smrt našeho bratra Hamleta je dosud čerstvou ranou, pro kterou se sluší v srdci chovat žal a která svraštila čelo země bolestí, rozvaha navzdor přirozeným sklonům 5 nás nutí nést náš smutek rozumně a pamětlivi být i vlastních zájmů. Proto svou dříve sestru, nyní královnu, 7 jež spolu s námi nese břímě vlády, jsme takříkajíc s hořkou radostí, 10 s úsměvem v jednom, slzou v druhém oku, pohřebně veselí, svatebně smutní, se stejnou mírou slasti jako strasti, pojali za ženu. Tak ostatně 8 jste nám vy sami radili a my 15 souhlasili. Za vaši radu díky. Dále bych vám rád oznámil, že mladý princ Fortinbras, buď že nás neuznává, či myslí si, že smrtí mého bratra se náš stát rozklíží a rozpadne, 20 chtěl využít zdánlivé výhody, a tak nám poslal urážlivý list. V něm od nás žádá zpátky území, jež jeho otec musel kdysi dát po právu našemu chrabrému bratrovi. 25 Tolik on. Co my na to? Nuže slyšte. Napsali jsme hned ostrou odpověď norskému králi, strýci Fortinbrase – starci, jenž nemocí upoután na lože snad ani neví, co synovec tropí –, 30 ať zarazí ty rejdy. Vždyť to všechno: odvody, verbování, zbraně, jde jen z jeho kapsy. Vypravili jsme
Barnardo Horacio
Marcelus
Horacio
Marcelus
Udělejme to, a já přesně vím, kde ho teď ráno jistě najdeme.
Odejdou. 14
15
Made with FlippingBook - Online magazine maker