a jako když do mléka kápneš ocet, zdravou a čirou krev v tu ránu srazí v odporné žmolky. To se stalo mně 70 a hned mi naskočily po těle pupence, boláky, mokvavé vředy, až hrůza pohledět. Takhle jsem ve spánku byl rukou bratra připraven najednou o život, o trůn, 75 o královnu, a nepřipraven k smrti, nepomazán a neomilostněn, byl bez zpovědi poslán zpovídat se z dluhů a hříchů lidské smrtelnosti. Ta hrůza! Hrůza! Hrůza hrůzoucí! 80 Jsi - li co k čemu, nesmíš dopustit, aby se z lože dánských králů stal odporný pelech krvesmilníků. Cokoli ale uděláš, ať není v myšlenkách ani činech namířeno 85 proti tvé matce. Tu nech Pánubohu a bodlinám a trnům, které jí drásají duši. Musím odejít. Světélka světlušek už pobledla, jak marně zápolí s úsvitem dne. 90 Musím jít! Sbohem. Nezapomeň na mě!
AKT I. SCÉNA 5.
Odejde Duch.
Hamlet
Mocnosti nebeské! Či pozemské! Mám přidat ještě peklo? Srdce, vydrž! Svaly a šlachy, teď mě nezraďte! Držte mě na nohou! Nezapomeň! 95 Ne, duchu, dokud v téhle zmatené lebce mám paměť, nezapomenu. Spíš z alba paměti hned vyhodím 24 všechny ty banality, co tam jsou: citáty z knih, dojmy a vzpomínky, 100 co si tam shromažďuji od dětství. A jedině tvé přikázání vpíšu si do hlavy červeným písmem jako
36
Made with FlippingBook - Online magazine maker