kterému vzali všechno: království i život. Opravdu jsem srab? Ať někdo mi řekne: „Lumpe!“, zlomí o mě hůl, 565 vyrve mi vousy, plivne do očí, dá pěstí do brady nebo mi upře nos mezi očima! Ať si to zkusí! No? Asi jsem zbabělec a musím mít 570 zaječí srdce, místo krve břečku, že si to nechám líbit, jinak bych vnitřnostmi toho zmetka dávno krmil krkavce v celém kraji. Lotr, bídák, ta zrádná, chlípná, nelítostná krysa! 575 Zabiju ho! Nejsem já pro legraci? Je to skvělé, že já, jehož otec byl zavražděn, já, jehož ke mstě volá nebe s peklem, si jako děvka ulevuju tím, 580 že sprostě nadávám. Tak s tím už dost! Teď radši vezmu rozum do hrsti. Jsou případy, kdy vrah byl v divadle, a scéna, kterou viděl, byla tak působivá, že jeho svědomí 585 se ozvalo a on se k činu doznal. Vždyť vražda, ačkoli je němá, umí úžasně křičet. Nechám před strýcem ty herce sehrát výstup podobný otcově vraždě. Nespustím z něj oči, 590 a ať se ukáže. Jestli v něm hrkne, vím, na čem jsem. Vždyť ten duch mohl být třeba i ďábel. Ďábel má tu moc vzít na sebe podobu kohokoli a možná využil mé sklíčenosti 595 a temných pocitů, nad nimiž vládne, aby mě zničil. Chci mít jistotu, hmatatelnější, než je duch. Snad hra 20 ho usvědčí a důkaz obstará. Odejde.
AKT II. SCÉNA 2.
70
Made with FlippingBook - Online magazine maker