Podívej, jak je tenhle ušlechtilý. Vlasy má jako Apollón, tvář Diovu, oči jak Mars, přísné a velitelské, postoj jak Hermés, mrštný posel bohů, když z nebe snesl se na horský štít. 60 Je kombinací toho nejlepšího, co ze sebe vydali bohové, aby svět viděl, jaký má být muž. To byl tvůj manžel. A co přišlo po něm? To je tvůj manžel. Nakažený klas, 65 jenž zničil zdravý stvol. Kams dala oči? Jaks mohla z těchhle výšin poklesnout do těchhle bažin? Kam jsi dala oči? Z lásky to není! V tvém věku se krev už přece nebouří! Je krotká, mírná, 70 poslušná rozumu! Je rozumné dát toho za tohohle? Smysly máš, vidíš, cítíš a slyšíš. Tak proč se chováš tak nesmyslně? Vždyť i člověk všech smyslů zbavený by rozeznal, 75 tu s tebou hraje hru na slepou bábu? Slepec bez hmatu, hluchý bez čichu, ruce bez očí, jazyk bez chuti, 80 nejubožejší zbytky vnímání by takhle netápaly. Hanbo, proč se nerdíš? Pekelná zvrhlosti! Když osedláš si takhle starou ženskou, pak pro mladé je ctnost jak svíce z vosku, 85 již spálí vlastní žár. Ať nestydí se dělat to, do čeho je žene krev, když i sám mráz chytne jak vích a rozum otročí chtíči. Mlč už, Hamlete! Obnažils moje nitro a v něm vidím 90 šmouhy a skvrny, které nesmyje už nikdy nic. že mezi tímhletím a tímhletím je strašný rozdíl! Jaký ďábel si
v propocených matlavých peřinách a hnusně, neřestně se pelešit jak dobytek ô
AKT III. SCÉNA 4.
AKT III. SCÉNA 4.
Gertruda
Mlč, prosím tě! Už dost! 95
Každé tvé slovo je jak ostrá dýka. Hamlete, přestaň, prosím!
Hamlet
ô s vrahem, lotrem,
zmetkem, co není dvacetinou toho, co byl tvůj první muž, s tím králem šašků, korunovaným grázlem, zlodějem, 100 co ukradl nádherný diadém a šoup ho do kapsy ô
Gertruda
Dost už!
Hamlet
S tím králem na tři facky ô
Vystoupí Duch v domácím úboru.
Andělé nebeští, schovejte mě 105 pod svými křídly! ûK Duchoviü
Co ode mne chceš?
Gertruda
Proboha, šílí!
Hamlet
ûK Duchoviü Přišel jsi kárat liknavého syna, 21 že s časem ztrácí chuť a odvahu splnit tvůj strašný rozkaz? 110 Odpověz! ti připomenout, co jsi sliboval. Však pohleď, jaký strach jsi nahnal matce! Uklidni její rozbouřenou duši. Nezapomeň! Přicházím
Duch
Mámení mysli nejvíc podléhají 115 ti nejslabší. Promluv k ní, Hamlete!
Hamlet
Co je ti, matko?
Gertruda
Mně? Spíš co je s tebou,
že oči vyvaluješ do prázdna a povídáš si s pouhopouhým vzduchem? Hrůza ti srší z vytřeštěných očí 120 a vlasy jako vojsko při poplachu vyskočily a stojí v pozoru jeden jak druhý. Chlapče, proboha,
Gertruda
Hamlet
Takhle se třít a válet
107
106
Made with FlippingBook - Online magazine maker