Stoupali dál zvolna a potichu. Toto schodiště bylo již nevysoké a brzy byli nahoře. Poněvadž tu byl ostrý záhyb do chodby, spatřili zcela náhle tři muže, kteří blízko vedle sebe u jakýchsi dveří skláněli hlavy a spárami a dírami ve zdi dychtivě nahlíželi do pokoje, ke kte- rému ty dveře patřily. Jakmile zaslechli nablízku kroky, muži se ob- rátili, a když se napřímili, ukázalo se, že jsou to ti tři lidé téhož jména, kteří popíjeli ve vinárně. „Zapomněl jsem na ně, když jste mě tak překvapili svou návště- vou,“ vysvětloval pan Defarge. „Odejděte, chlapci; máme tu co dělat.“ Tři muži proklouzli mimo ně a potichu začali sestupovat. Když se ukázalo, že v tomto patře nejsou žádné jiné dveře, a když pak, jakmile osaměli, zamířil vinárník rovnou právě k těmto jediným dveřím, ze- ptal se ho pan Lorry šeptem a poněkud hněvivě: „Děláte snad z pana Manetta podívanou?“ „Jak jste viděl, ukazuji ho několika málo vyvoleným.“ „Děláte dobře?“ „Domnívám se, že ano.“ „Kdo jsou ti lidé? Jak je vybíráte?“ „Vybírám je jako pravé muže svého jména – jmenuji se Jacques – a myslím si, že jim ten pohled prospěje. To stačí; vy jste Angličan; to je něco jiného. Počkejte, prosím, chvilku tady.“ Posunkem je zadržel, sehnul se a nahlédl štěrbinou ve zdi dovnitř. Brzy opět zvedl hlavu a dvakrát nebo třikrát udeřil do dveří – zřejmě jen proto, aby uvnitř způsobil hluk. S týmž záměrem přejel po dve- řích třikrát nebo čtyřikrát klíčem, pak jej konečně hlučně vsadil do zámku a začal jím co možno nejhřmotněji otáčet. Dveře se začaly pod jeho rukou zvolna otvírat dovnitř. Nahlédl do místnosti a cosi řekl. Slabý hlas něco odpověděl. Oba hlasy nevy- slovily snad víc než jedinou slabiku. Ohlédl se přes rameno a pokynul jim, aby vstoupili. Pan Lorry objal pevně slečnu Manettovou v pase a přidržel ji, neboť měl pocit, že podklesává v kolenou. „Je – je – je to obchodní věc, obchod!“ ujišťoval sám sebe a na tváři se mu leskla vlhkost, jež nebyla vůbec obchodnická. „Jen pojďte dál!“
49
Tento vinárník byl třicetiletý muž býčí šíje a vojáckého vzhledu, patrně též velmi horko- krevný, neboť kabát neměl oblečen, nýbrž si jej jenom přehodil přes ramena. (Ilustr. Harry Furniss)
Made with FlippingBook - Online magazine maker