Její odvaha ji však tak rozcitlivěla, že jí vehnala do očí nepotlači- telné slzy. Paní Defargeová tuto odvahu tak málo chápala, že ji mylně pokládala za slabost. „Cha, cha!“ smála se. „Ubohá nešťastnice! Co se vůbec s vámi zdržuji! Promluvím si s tím doktorem.“ Pozvedla pak hlas a zavolala: „Občane doktore! Ženo Evrémondova! Dítě Evré- mondovo! Kdokoli, kdo tu je mimo tuhle pošetilou ženskou, odpo- vězte občance Defargeové!“ Snad ticho, jež nastalo, snad nějaká skrytá změna ve výrazu tváře slečny Prossové, snad nějaké náhlé tušení, nemající s tichem ani oním výrazem tváře nic společného, našeptalo paní Defargeové, že jsou pryč. Rychle otevřela troje dveře a nahlédla dovnitř. „Pokoje jsou v nepořádku, spěšně se tu balila zavazadla, po zemi jsou rozházeny nejrůznější věci. V tom pokoji za vámi nikdo není! Ukažte, podívám se!“ „Nikdy!“ pravila slečna Prossová, jež porozuměla požadavku právě tak dobře, jako paní Defargeová porozuměla odpovědi. „Nejsou-li v tom pokoji, uprchli a lze je pronásledovat i přivést zpět,“ řekla si paní Defargeová sama pro sebe. „Pokud nevíte, jestli jsou, nebo nejsou v tomto pokoji, nejste si jista, co máte dělat,“ řekla si slečna Prossová také sama pro sebe, „a nedovíte se to, jestli se mi podaří zabránit vám, abyste tam na- hlédla; a ať už se to dovíte, nebo ne, neodejdete odtud, dokud vás budu schopna zadržet.“ „Od samých začátků jsem byla v ulicích, nic mě nikdy nezastavilo, roztrhám vás na kusy, ale od těch dveří půjdete,“ pravila paní Defar- geová. „Jsme tu samy v nejvyšším patře vysokého domu nad opuštěným dvorkem a není pravděpodobné, že by nás někdo slyšel, a já se mod- lím, abych měla dost síly vás tu zadržet, poněvadž každá minuta, o kterou tu budete déle, má pro mého miláčka cenu statisíce liber,“ pravila slečna Prossová. Paní Defargeová přikročila ke dveřím. Z náhlého popudu ji slečna Prossová oběma rukama uchopila kolem pasu a pevně ji držela. Marně se jí chtěla paní Defargeová vymanit, marně sebou škubala;
Marně se jí chtěla paní Defargeová vymanit, marně sebou škubala; s živelnou mocí lásky, jež je vždy o tolik silnější než nenávist, tiskla ji slečna Prossová pevně, a jak tu spolu zápolily, dokonce ji něko- likrát zdvihla z podlahy. (ilustr. Harry Furniss)
472
Made with FlippingBook - Online magazine maker